7 důvodů, proč jsem se nikdy nenaučil pořádně jezdit

13. září 2016 v 15:09

Autor: Honza Karásek
Fotografie: archiv

Velikost textu: smaller normal bigger

Je načase si přiznat, že ze mě už nikdy nebude kdovíjaký střelec. Podívám se pravdě do očí a pokusím se přiznat si proč ...

Když mě před deseti lety do Motohouse přijímal tehdejší šéf Ivoch, prohodil uštěpačnou větičku: „Teď tady spíš potřebujeme někoho, kdo se aspoň udrží řidítek…“ No, nebylo to kdovíjaké ocenění toho, co jsem si myslel, že přináším. Ale OK, byl jsem přijat, a hlavně jsem seděl ve vysněné redakci. A měl jsem dojem, že až na to vlítnu, naučím se všechno pohádkově snadno a budu taky tavič. Kdo z nás někdy neměl nějakou ambici.

Teď, deset let později, už ale chápu víc. A právě pro všechny stejný pomalíky, jako jsem já, jsem se rozhodl sepsat těchto sedm bodů. Chlapci (a děvčata), nezoufejte, pokud není shůry dáno, i tak se dá v sedle motorky ledacos zajímavého zažít. A planetě to asi stejně tak nějak vyhovuje víc, když po ní chodí jen jeden Carlos a Rossi…




1/ Všechno, co mám

Je vždycky naprosto špatně, když máte v mašině nastrkaný naprosto všechny svý peníze. Spadnout znamená opravu a díly (i práce) jsou tak neskutečně drahý. Proto se takový člověk naučí chovat k motorce tak, aby jí vůbec neublížil. Jízda je pro něj spíš posvátným obřadem než možností si nějak dopilovat zručnost a zkušenosti. To je blbě! I když chápu, že jsme se každý na hromadě zlata holt nenarodili.

LIMIT: Vždycky vás bude limitovat to, když si před svou mašinou až moc nábožně sednete na zadek!

JAK TO MÁM JÁ: Začínal jsem v devadesátých letech, tehdy byly japonský motorky doslova poklady!


 

2/ Pohybová inteligence

Tady nejde o pocit, tady jde prachobyčejně o talent. Někdo to má dané od pánaboha, druhý ne. Pohybová inteligence je umění učit se a vykonávat ty správné pohyby, umění koordinace. A zdaleka ne každý dokáže své tělo správně ovládat, bohužel. Vůbec tady nezáleží na vaší váze, tloušťce nebo šekové knížce. Talent ničím nenahradíte a tréninkem se můžete tak maximálně přiblížit. Jenže ti „múzou políbení“ budou vždy o krok dál, s tím se smiřte.

LIMIT: Moc snahy a lámání přes koleno je špatně. Lepší je přiznat si to, bude to míň bolet…

JAK TO MÁM JÁ: Jedničky z tělocviku nebyly nikdy moje parketa.


 

3/ Rychlost, odhad

Věc naopak hodně daná zkušeností. Čím rychleji jezdíte, tím víc si na rychlost zvyknete a máte lepší reakce. Cvičte to hlavně na okruzích. Taviči z dromů to mají pak v hlavách naprosto jinak srovnaný a ani je nenapadne se na běžné silnici dotýkat svých limitů.

LIMIT: Paradoxně rychlost na motorce není v umění přidat plyn (to umí každej jouda), ale v dovednosti identifikovat ty správný brzdný body!

JAK TO MÁM JÁ: Dám dva úseky dráhy dobře a ve třetím udělám kiks.


 

4/ Blbý zkušenosti

Znají to všichni, kdo mají najeto hodně. A prostě se to stalo už tolikrát, že už víckrát už snad ani nechceme. Do zatáčky, ve které nevidím její konec, už prostě nenaletím. Když vidím podezřelý chomáč aut, tak raději přibrzdím. Uklidním to a nedám ten vingl naplno, třebaže ho jedu dennodenně a znám to tam jako svou krev.

LIMIT: Je dobré jezdit za někým a číst situaci z jeho reakcí.

JAK TO MÁM JÁ: Je to otázka toho, že gatě už jsou plný a hlava mě už jednoduše nepustí…


 

5/ Nedůvěra k stroji

I to se stane. Koupíte si ojetou motorku na inzerát a po úvodní euforii nad dobrou koupí začnete postupně objevovat všechny ty chyby. Nakonec nedej bože zjistíte, že váš dream-bike funguje na silnici jako sešlápnutý štafle a zatáčky jsou pro něj otázkou několikanásobného lámání. Začnete se podvědomě bát a to s sebou logicky přinese křeč a jezdecké chyby.

LIMIT: Člověk si na blbou motorku časem zvykne. Ale pozor! Učíte se na ní špatné návyky, což může časem škodit.

JAK TO MÁM JÁ: První CBRo byla hrozná kaše! Tam budou někde ty kořeny.


 

6/ Divokost

Drtivá většina lidí v sobě nemá ten dynamit, který by explodoval ve chvíli, kdy je to nejvíc zapotřebí. Prostě se vám nezatmí. Mnohdy raději mávnete rukou a znovu si jedete to svý, a to i ve chvílích, kdy klukům z party bouchnou v hlavě saze a začnou ujíždět. Prostě mi to nestojí za to, řeknete si.

LIMIT: Sám se člověk nic nenaučí. Je potřeba okoukávat styl od ostatních. Umění je ale přiznat si svou hranici.

JAK TO MÁM JÁ: Nejsem výbušná, agresivní nebo divoká povaha, to se ví. Patřím k většině.


 

7/ Rodina, věk

Závodnická moudrost tvrdí, co dítě, to mínus jedna vteřina. A je pravda, že starší (a hlavně ti zkušenostmi z osobáku otřískaní) řidiči se na motorce zkrátka učí hůř a pomaleji. Je to taková signalizace v hlavě, která se vám vždycky rozezvoní a rozbliká, když zavětříte nějakou hraniční situaci. A čím zkušenější budete, tím bude zvonit hlasitěji.

LIMIT: Není potřeba mít panický strach, ale každý by si měl uvědomit hranici své pokory!

JAK TO MÁM JÁ: Tohle mohu jenom podepsat a potvrdit…


Hodnocení článku:
1 2 3 4 5

Sdílej

TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Diskuse: 11 komentářů

MB 2. září 2016, 16:20 | 0 0

ANO
Aj ja som loser....r.v.1947...52r na dvoch kolesách ,2r na internete:)

Pistolník 22. července 2016, 13:35 | 5 0

Loser?
Co když je to taky o tom, že ne pro každýho je etalonem superrychlá jízda. Já si nejvíc užiju svižné (nikoli však rychlé superrychlé :)) jízdy na okreskách. Užívám si proplétání městem... vlastně si užívám už jen to, že na mašině sedím a jedu. Kamkoliv. Jezdím na mašině už 27 let a mám to tak odjakživa. Jedinou (velmi lehkou) nehodu jsem absolvoval před více než 20ti lety. A to jezdím denně do práce. Kdo z vás, co to "umí", tohle může říct? Jsem rád "Loser".

Zdenda 14. července 2016, 21:47 | 2 0

7 d. názor
Naprostý souhlas s výše uvedeným s jednou vyjímkou: Birdy se jeví jako ko..t, třeba ho to časem přejde.

PSanec 11. července 2016, 11:53 | 4 0

názor
Inteligentní článek od normálniho,ale inteligentního motorkáře.Je mi skoro 60 let.Jezdím od deseti let,bohužel vše jsem se učil sám,dnes vím,že je to chyba.Mnoho bouraček,mnoha statisícové opravy motorek,přesto ničeho nelituji.Občas se stavím na Dubé,jsou tam prima kluci ,co uměj za to vzít.Bohužel velmi často slýchám,ten přišel o ledvinu, ten sériovou zlomeninu žeber, ten trefil strom/smrtelná nehoda/,ten zlomeninu pánve.Přemýšlím,proč to musí být.Pak si říkám to,je ta krutá daň za tu opojnou jízdu na motocyklu.Ale mám je rád ,jsou to chlapi,a né navoněné gelové makovice, feťáci ,nemakačenkové a podobné individuality.Přesto chlapi občas uberme,ať poranění či dokonce smrťáků je co nejméně.

AK 9. července 2016, 15:59 | 6 0

Super článek
Moc pěkně napsané a naprosto pravdivé. Na motorce přece jezdím abych si užil tu radost z jízdy, ne abych riskoval život - vždyť to je to nejcennější co mám. I kochačka přece může být fajn.

Trejsíč 6. července 2016, 20:05 | 9 3

jooo a ještě
... jediné špatné na tom článku je nadpis. Ten kdo je pomalejší NENÍ žádný LOOSER, ale naprosto normální kluk či holka, který nemá potřebu někomu něco dokazovat za každou cenu...

Trejsíč 6. července 2016, 20:02 | 8 1

Smekám
Jelikož mi táhne na pade a taky jsem se párkrát válel... na skoro každé vyjížďce vidím kluky, co tahají jako o život (vlstně proč jako vždyť opravdu jde o život), předjíždějí tam, kde nemůžou vidět a kde se každá sebemenší chybička může fatálně vymstít ... dnes už vím, že kolem mne je spousta jezdců, kteří budou vždycky rychlejší a nemyslím, že je to špatně. V článku je sepsáno motorkářské moudro ke kterému dojdeme postupem času všichni. Smekám před autorem, protože dnes je třeba jančit, jezdit po zadním, po předním, dávat kolínka a já nevím co ještě... jenomže tady jde o život !!! Díky za článek.

Sj 6. července 2016, 19:30 | 4 0

článek
Jenda opět skvěle

Martin 6. července 2016, 16:25 | 10 0

Článek
Tady je vidět,že to psal někdo kdo to má v hlavě řádně srovnaný a né žádný mladý,nevylítaný pako.Moc hezky napsaný,líbí se mi,že se nebojíš napsat jak to máš ty ikdyž za to od místních "borců" možná schytáš kritiku.Na nic si nehraješ a tak by to mělo být!

Dave 6. července 2016, 10:35 | 3 0

názor
Někdy je opravdu lepší trochu ubrat, ta pokora k tomu je potřebná

Bridy 5. července 2016, 21:19 | 3 10

7D
Cely ten clanok je hlupy,marnotratny tak nejako pomotany, same pocity, strach, pravda vyhrava nad lzou, zivot nad kosatou, az sa mi zda, ze to tak moze, byt...ze az niekdy ked nezazijes tak prezijes , alebo kedy vlastne zijes..... no je to dobry clanok.


Přidat komentář:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.

TOPlist