Velmistr na vymýšlení šíleností – jeho bájný výstup na centrálu BMW v Mnichově zná asi každý. Chris Pfeiffer je už nyní vlastně legenda. Po jednom z vystoupení v Ga-Pa se mi podařilo na chvilku odchytnout ještě zpoceného Chrise Pfeiffera – byla to pro mě vážně hodně luxusní chvilka a byl jsem rád, že jsme se dohodli, že mu položím pár otázek.

Pohodička. Žádná profesionální naškrobenost se nekonala, tohle je fakt sympatickej chlapík. Chce si vlastně pořád jenom hrát…

Somik: Před chvílí jsme při vystoupení viděli tvůj pád. Je všechno v pořádku? Jak často vlastně stunt-ridingový mistr světa padá?

Chris: V tomhle sportu je to tak, že kdo občas nepadá, ten na to dost netlačí. Občas se to prostě stává, naštěstí ne zas tak moc. Snažím se držet rovnováhu mezi tvrdou jízdou a bezpečností. Ve většině případů, tak jako dnes, je to o ztrátě přilnavosti kvůli prachu a nečistotám. Jsem v pohodě, vymkl jsem si zápěstí, ale zas tak moc to nebolí. Určitě budu tento víkend ještě jezdit.

Somik: Jsme na BMW Motorrad Days, svátku všech milovníků BMW. Jak se ti tu líbí? Co říkáš na bavorskou kulturu plnou piva, buřtů, dechovky a krojů?

Chris: Miluju Motorrad Days. Je to skvělá akce s lidmi z celého světa s velmi zvláštní mezinárodní atmosférou, mísící se s tou bavorskou. Mám rád bavorskou kulturu tak dlouho, dokud je to originál, a ne komerce.

Somik: Dřív jsi jezdil Ducati, čtvrtým rokem jezdíš BMW. Jak rozdílné jsou to motorky a jakou to přineslo změnu v přístupu továrny k tobě?

Chris: Na F 800 R je mnohem jednodušší jezdit, je méně agresivní než Ducati. A spolupráce s BMW? Ta byla od začátku skvělá. Nejdřív jsem si zamiloval motorky a pak i značku.

Somik: V Bologni tě asi také nenechali řádit na střeše svojí centrály. Neměl jsi strach v takové výšce?

Chris: Ha, ha, to máš pravdu. Ale v Bologni nesídlí v takové výškové budově jako BMW v Mnichově. Nebezpečí ve výškách necítím. Věnoval jsem se horolezectví a nikdy jsem žádný problém neměl. A ten klip z BMW tower je fakt mazec, je můj oblíbený.

Somik: Jo, taky mě baví, hlavně ta pasáž, kdy čekáš ve výtahu. Máš vůbec svoje silniční BMW? Dostaneš se vlastně vůbec k tomu, aby ses povozil po silnici, nebo se tvůj svět motorek smrsknul jen na stunt-riding?

Chris: Jo, jasně. Mám svoje enduro G 450 X, HP2 Megamoto a S 1000 RR. Jsou neuvěřitelně zábavné, ale bohužel nemám moc času na nich jezdit. 99 procent je trénink, závody a show na F 800 R.

Somik: Aha, a co S 1000 RR? Dnes jsme tě na ní na chvíli viděli, nebudeš s ní jezdit celou show? Co si o ní myslíš?

Chris: Používám ji jen dodatečně, a tak to i zůstane. Litrový motor nemůže být nikdy tak dokonalý na freestyle, obzvlášť když je tak silný jako RR. Je fakt šílená, ale hraju si s ní rád. Takovou sílu jsem jinde nezažil.

Somik: A myslíš, že by továrna měla udělat S 1000 naked?

Chris: Jo, to je skvělý nápad. Nahé S 1000 by bylo super. Myslím, že by to byla moje nejoblíbenější silniční motorka. Doufám, že ji BMW postaví. Přimluvím se 🙂

Somik: Tvůj cit pro motorku je neuvěřitelný. Jaktože dokážeš na vodě to samé, co na suchu?

Chris: Díky. Víš, je to asi tím, že moje kořeny pochází z off-roadu. Tam se naučíš motorku cítit. A voda není od suchého asfaltu zas tak odlišná, jen s tím musíš počítat.

Somik: Dříve se jezdilo jen na letištích, dnes tě můžeme vidět v obchodním domě. Kam myslíš, že se bude stunt-riding posouvat?

Chris: Je to hra bez jakýchkoliv limitů. Je báječné natáčet na unikátních místech a ne jen nudné klipy na letišti. Jo, nové triky, skvělá místa a… dobrá kamera. To je to, co miluju. Kam to půjde dál? Nemám tušení, ale na konci rozhodně nejsme.

Somik: A na závěr jedna otázka od našeho zlobivého šéfredaktora. Jakou nejbláznivější věc jsi v životě udělal?

Chris: Tak to bylo rozhodně šplhání v Arcu, v Itálii. Dal jsem tam 250 metrů freeclimbingové trasy s trojkou obtížností… na trialové motorce. To mi přišlo dost nebezpečné, když jsem to dokončil. Je to už třináct let a ještě jsem to nepřekonal.

Somik: No, budeš asi trochu šílenec. Nezbývá, než ti popřát, ať ti to vždycky vyjde. Jo a třeba taky další titul mistra světa.

Chris: Díky, Somiku.

Foto: Jan Somerauer, archiv

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno