Testování výdrže a odolnosti přileb. Jistě jsme o tomto tématu všichni už ledascos četli a celkem logicky předpokládáme, že všichni máme výsledky takových testů v úctě – anebo ještě jinak řečeno, že by si nikdo z nás přilbu bez homologace nekoupil.
Ale umíme si sami představit, co taková přilba doopravdy vydrží a kam až lze při jejím „používání“ zajít? Asi těžko… Proto jsme za vás provedli tři malé testy, ve kterých si nechceme hrát na profesionály ze státního zkušebního ústavu, ale půjde nám jen a jen o ukojení vrozené zvědavosti.
Tři naše otázky?
* „Opravdu mi přilba zachrání lebku, až se někde začnu kutálet?“
* „Jak moc to bude bolet, až do něčeho narazím?“
* „A co když mi ve finále palici přejede dvoutunový terénní auto – mám šanci to přežít?“
TEST 1
První fáze našeho testu. Ta nejjednodušší. Bereme do ruky přilbu s naším polystyrenovým statistou a z výšky jednoho a půl metru ji pouštíme na zem.
Simulujeme tím asi jednu z nejklasičtějších situací, moment, který asi zažil každý z nás. Přilbu položíte při zastavení na nádrž a ona upadne na zem. Je to vždycky taková tupá rána a nás zajímalo, co to s přilbou udělá.
Sbíráme tedy přilbu ze země a na jejím povrchu zjišťujeme, že je mírně „odstřelený“ lak. Ale jen v jednom místě, žádná tragédie. Snažíme se najít nějakou větší trhlinu, ale není tady žádná.
To bereme jako celkem logický fakt. Moderní přilby jsou testovány tak, že by měly vydržet ve všech směrech úder tupým předmětem (i špičatým – třeba kamínek), jehož rychlost často překračuje i stopadesátikilometrovou hranici. S tím se náraz z metrové výšky na zem samozřejmě nedá srovnávat, takže po tomto testu je přilba i nadále v pohodě.
Čímž ale nechceme říkat, že můžete (nebo máte) třískat s přilbou o zem jako diví a nic se nestane… To vůbec ne – začátkem zhouby bezpečnosti každé přilby může být jakákoli mikroskopická trhlinka – a ta může vzniknout kdykoli, i poměrně nenápadným úderem (a proto by se měly přilby měnit zhruba v horizontu cca 5 let, protože za tu dobu se takovýhle kopance prostě nahromadí).
TEST 2
Ano, téma mikroskopických trhlinek. Co už se kolem toho nadebatilo třeba na motocyklových závodech. Tam vás po pádu s „poraněnou“ přilbou už k dalšímu ježdění nepustí – přičemž takový krok bývá ve všech případech stejně odůvodnitelný: „Ano,“ řekne vám technický komisař, „nové moderní přilby jsou jistě na pády připravené a my vůbec netvrdíme, že ta vaše je po vyválení se v kačírku rozbitá, to vůbec ne. Ale hovoříme tu o jistotě, a tu už v případě helmy po pádu nemáte. Proto vás s ní už na trať nepustíme!“
Že vám to přijde k smíchu? Možná. Ale svou logiku to má. Současné přilby samozřejmě mají strukturu z mnoha vrstev, je tu jištění v podobě textilních vláken, přilby mají v různých místech vrstvu různých materiálů, to vše hraje pro co největší odolnost ve všech možných směrech.
Náš test v tomto bodu programu bude probíhat velice jednoduše. Rozjedeme auto na rychlost cca 50 km/h a přilbu jednoduše vyhodíme okýnkem ven…
Ano, na tomto místě se omlouváme všem, kteří od nás očekávali, že sebou sami někde iniciativně plácneme, ale sorry, nechtělo se nám. Takže alespoň z dlouholetých zkušeností doplníme, že při pádu na zem nečekejte nějakou mega hlučnou ránu, naopak, spíš přijde takový ťuknutí, někdy to pomalu ani nezaznamenáte. A ani to nebude nijak zvlášť bolet – většinou se celá kinetická energie posune někam dolů a po pádu hodně často bolí třeba za krkem nebo na žebrech.
A jak tento test přežila naše přilba? Klasicky. Uletělo plexisklo, na boku je po dopadu viditelný velký šrám, ale polystyrenový chlápek uvnitř nezaznamenal ani jediný škrábaneček.
TEST 3
Ten úplně nejčernější sen každého z nás je hlava pod kolem přijíždějícího auta. A tak poslední test povedeme právě tímto směrem, abychom si ukázali to nejhorší, co se může stát, ať máme něco pro výstrahu.
Původně bylo naším záměrem přejet přilbu kamionem, ale pak nám došlo, že tam by byl výsledek jasný – to přilba logicky nemůže přežít (váha 7,5 tuny už je moc), a tak jsme se rozhodli přejet našeho figuranta „jen“ obyčejným auťákem.
Zajistili jsme tedy přilbu v pevném bodě a pomaličku na ni najeli naším služebním SantaFéčkem. Dvě tuny váhy, ouuuu. Ale světe div se, nic se neděje, přilba je stále v pohodě.
Proto se vracíme zpět na výchozí bod a pokoušíme se na přilbu najet ještě jednou a přejet ji trochu v rychlosti (cca 20 km/h), opět bokem, tedy přes lícnice – což by bylo asi nejpravděpodobnější nešťastné nastavení, kdyby se někdo doopravdy ocitnul pod projíždějícím autem. A tentokrát už přilba skutečně kapituluje. Ozvalo se plastové křupnutí, část skeletu se propadá dovnitř do přilby a praská i spodní plastový lem, který udržuje tvar na její spodní části.
V tuto chvíli jsme doopravdy zvědaví, jak je na tom vevnitř náš polystyrenový kaskadér. Opatrně mu rozepínáme přezku a vyndáváme ven. Hledáme nějaké pomačkání, ale na první pohled nenacházíme žádné. Opět je nám jasné, že živá hlava je něco jiného než umělohmotná, ale i tak – čekali jsme, že bude na několik částí. No, a on se na nás ten frajer i po tomhle pořád směje.
Pro účely focení najíždíme na přilbu ještě jednou, už zas jenom krokem. Teď už v ní teda křupe nehorázně – ale fazonu drží, ani tentokrát se nerozpadne.
Resumé
Jelikož se nejednalo o žádný profesionální test, nebudeme z něho vyvozovat žádné velké závěry. Chtěli jsme jen jedno – reálně ukázat, co se kdykoli může stát někomu z nás. Jednoduše nás zajímalo, co to s přilbou udělá, když se s ní křápne.
A popravdě řečeno, docela nás tohle antilegrační odpoledne uklidnilo. Dělali jsme s přilbou i s naším pěnovým figurantem docela psí kusy, a pořád to bylo všechno v mezích „příjemného překvapení“, a málokdo z nás by řekl, že přilba i my tolik vydržíme.
Jak koupit přilbu
… aneb Několik opravdu nejotřepanějších pouček
* Vyžadujte homologaci. Nikdy neberte nic z vietnamského stánku anebo z koše na slevy před supermarketem. Tohle je šetření, které se vážně nevyplatí.
Rada na závěr:
A resumé dne? Bez přilby vyrazí na silnici jen opravdu velikej blbeček – to už po dnešku moc dobře víme i my!
Foto: autor, Martin Faltus
