Jak jezdit: náklony a věci s tím související

26. listopadu 2016 v 16:31

Autor: Karel Táborský, Honza Karásek
Fotografie: archiv

Velikost textu: smaller normal bigger

„Kapitulovat“, „Položit to“, „Ustlat si“ nebo se jednoduše „Udělat“ – takový a ještě určitě i mnohem veselejší termíny jsme si zvykli používat, když se někomu z nás stane nějaká ta nehoda. Když to dopadne dobře, je to skoro vždycky nakonec docela legrajda. Jenomže... je tu i obrácená strana mince a ta není vůbec veselá! ...

Obyčejný Joe

Většina lidí (ať chce anebo nechce) jezdí právě takhle. Lehce pohodlný styl bez většího jezdeckého úsilí. Je to vyjížďka na sobotní výlet, ze kterého se dotyčný chce vrátit v pořádku do tepla své nálevny. Většina produkčních motorek připouští bez odporu náklony zhruba v rozsahu 15 až 25°, vy si je dopřejete zcela nepozorovaně a navíc, každý případný problém se dá vždy nějak dodatečně a bezpečně vyřešit. „Je to otázka psychiky,“ zní úsudek odborníka, „takto mírně se nakláníme i při chůzi!

Hopper

Takhle by chtěl umět jezdit asi každý z nás. Hopper je jedním z nejvíc se naklánějících pilotů, a to nejen v MotoGP. Jeho baletní kreace občas skutečně obsahují náklony až 60°, což je neuvěřitelný!!! Jenomže nejen neuvěřitelný, ale taky běžně nenapodobitelný! Je šílenost pokoušet se o něco podobného na normální silnici. Nemáte speciální motorku, gumy, podmínky – nejste cvičení a nejsou za vámi ani žádné únikové zóny, takže neblbněte!

Motokros

Paradox. Honit velký náklony na silnici je frajeřina, ale stejně se nikomu z nás nikdy nepodaří jít až na hranici limitu. Ten navíc vůbec nedržíme v rukou my, nýbrž páni motokrosaři. Nevěříte? Jukněte na ty marody. Při jejich půtkách se motky často dostanou až za hranici náklonu 75°, což jim hodně zjednodušují vyjeté koleje a samozřejmě drapáky. A navíc mají výhodu o stupeň nižších rychlostí, takže když spadnou, nemá je co spálit.

Základy z psychologie
Psychologicky lze všechny motorkáře rozdělit zhruba do tří skupin:

1. Týpci, kteří se jízdou na motorce rozhodli opravdu uvolnit. No, nekaboňte se, fakt jsou i tací. Jejich filozofie je jasná. Neblbnout! Jezdí si v klidu, ale i jim se bohužel občas stávají nehody. Většinou jsou to hloupé kiksy z vlastní nepozornosti nebo jednoduše selhání okolí nebo souhra nepříjemných skutečností.

2. Druhá skupina jsou ti, kteří chtějí jezdit rychle. Ohromuje je jezdecké umění ostatních a chtějí se jim vyrovnat – nebo ještě hůř, chtějí je předhonit. Problém je, že valné části takových aspirantů není ve skutečnosti od přírody dáno. Chybí jim dostatečný smysl pro odhad rychlosti a málokterý z nich se může pochlubit dokonalou fyzickou koordinací. Bohužel.

Výsledkem jsou pak nájezdy do zatáček v podání pacientů, kteří motorku drží v opravdové křeči a skoro jisto-jistě na tom jednou pohoří... Přitom právě na uvolněném a klidném stylu řízení záleží snad úplně nejvíc. Až když dokážeme dokonale jet, máme čas i vnímat okolí, připravit se na možná nebezpečí a nežádoucí vlivy. Když si tohle všechno sečteme, je pro drtivou většinu běžných motorkářů pohyb na špici svých možností opravdu velmi nebezpečný.

3. Přiznat si, že patřím do druhé skupiny a ne mezi ty vyvolené, to je opravdu těžký. Ale jen zhruba 4 % populace (jenom souhra čísel, nic víc v tom nehledejte) jsou skutečně zrozeni k tomu, aby dokázali být opravdu rychlí. Jak již bylo řečeno, mají dokonalou koordinaci i odhad, o svém jednání nepotřebují přemýšlet, mají talent vše vyřešit intuicí a talentem. Plyn i brzdy jim byly dány už do kolébky, a je fajn, když právě takoví kluci v drtivé většině opouštějí běžné vozovky (eliminují tak vlivy okolností) a míří na okruhy.

Základy z chemie

Přemýšlíte teď, co je tou „best“ radou, kterou chceme dnes vyzdvihnout? Určitě samotná psychologie řízení motorky. Ta úzká hranice mezi obyčejným klukem z ulice a tím člověkem, který se po navléknutí helmy stává v očích široké veřejnosti sebevrahem a nezvladatelným nebezpečím.

Ne, na absolutní risk samozřejmě po nasednutí na motorku nemyslí nikdo z nás, ale přiznejme si to sami, kolikrát už jsme sedli na motorku a oddali se té blaženosti. Plná rychlost, předjetí na poslední chvíli, tvrdě projetá zatáčka s kolenem na zemi – když si to pak probereme večer v tichosti doma v obýváku, tak nám najednou až zamrazí: „Sem se snad zbláznil, nebo co?“ „Tohle bylo fakt jen o chlup!“ „Sakra, to sem trochu posral!

Čím je to celý způsobený, že to všechno víme a cpeme se do toho zas a znova? Lehká odpověď. Je v tom samotná lidská prapodstata. Když se pravěký člověk hnal za kancem, vyplavoval mu jeho mozek v houfném množství adrenalin (plus ty ostatní srágory), což zapříčinilo, že v tu danou chvíli viděl lovec pouze svůj cíl a vynaložil jakékoli úsilí, aby ho ulovil. Byla to otázka přežití. Dnes už žádného kance není zapotřebí honit, a tak si samo tělo hledá jakékoli náhražky, jak si tuto chemickou radovánku navodit.

A tak když si bereme přilbu na hlavu, spadne to na nás a úplně samo, aniž bychom chtěli úmyslně vyvolávat právě ty lovecko-chemické reakce. Zatáhne se a my jako by zapomeneme na základní instinkty. Co ale s tím? Buď to přemoct a jezdit s chladnou hlavou (pozor, to neznamená automaticky pomalu, jen se prostě vybodnout na hraniční situace), anebo se jednoduše vybodnout na ježdění jako takový. Neohrožujeme totiž jenom sebe sami, ale o kejhák jde taky kolemjdoucím. Beze srandy, sebrat malýho kluka z přechodu, to už je vážně hodně ostrý a letos toho bylo fakt nějak moc!

 

Šest základních rad pro přežití

Nepřeceňujte se – komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí – jezděte tak, jak vám vlastní instinkt velí, nehoňte se za nikým, kdo se narodil o chlup rychlejší

Vzít na rovině za plyn a pak se udělat z toho, jak to jede rychle, to umí každej tydýt

Náklony jsou hezký, ale nikdy nebudete tak svěží jako kluci v televizi. Najíždějte jen tam, kam je vidět a necpěte se mezi domácí, když to nemáte v tom místě najetý

Bolí to. Když se cvaknete o zem, tak to bolí. Věřte nám

Zahoďte svoje nafoukaný ego do kanálu. Nikdo z nás není takovej mistr, jak si o sobě myslí

Nehledejte chyby všude možně v okolí. Vždycky za to tak trochu můžete i vy, tak se přestaňte tvářit jako svatý a občas se pořádně seřvete za všechny ty hlouposti.

Přečtěte si článek o tom, jak rovnat motorku.

Hodnocení článku:
1 2 3 4 5

Sdílej

TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Fotografie

Diskuse: 13 komentářů

Bohdana 21. července 2014, 19:37 | 1 0

Lukáš
až zjistíš tak se poděl, do pátku zatím daleko :)

Lukáš 18. července 2014, 14:11 | 1 0

Max náklon
Ahoj,
víte někdo jaký je oficiální rekord v max náklonu na motorce , kdo ho drží a kolik to je ?

Marián 17. září 2011, 12:01 | 0 0

nice
Zas a znovu ste ma dostali krásnym článkom...na tieto články sa stále teším...a už zas a znova sa neviem dočkať ďalšieho :D....

Karel Táborský 16. září 2011, 20:22 | 0 1

Oprava
Vanilla: máš samozřejmě pravdu. Náklon měl být uvedený ve stupních. Opravil jsem to, díkes za postřeh :)

VanillaIceCream 80 16. září 2011, 9:16 | 0 0

asd
kolik je náklon 60%? 90°=100%? nebo je 100% co se jezdí v GP tedy = cca 60°? článek dobrý ale osobně bych preferoval spíš ty stupně....

Vincenzo 15. září 2011, 21:53 | 1 0

pěkně napsané
Zrovna se křešu ze srpnového pádu. S tím, že to bolí musím setsakramentsky souhlasit - dostal jsem sloupkem svodidla po kulích, ale naštěstí to odskákala jen stydká kost - lowsider v půlce oblouku.
Je čas se šoupnout na okruh, protože silnice jsou zrádné svině a člověk nikdy neví, kdy nabere nějakej sajrajt na cestě...

Chuďas 13. září 2011, 10:45 | 1 0

Jojo
Co k tomu dodat, snad jen kdyby to takhle bral každej.... stejně se nevyhneme té skupince co se bude někomu smát, že na týhle a tamtý mašině jede jak posera, asfaltomrdal atd atd... jo hecování to je cesta naproti zubatý :(

BoboCop 13. září 2011, 8:02 | 1 0

Pochvala
Moc pěkný článek. Měli by ho dávat ke každé motorce jako návod k obsluze.

Tony 12. září 2011, 15:18 | 1 0


No, s tim talentem je to asi hodne vec nazoru. Ja verim tomu, ze treninkem se da telent nahradit. Ale to by byla dlouha a nikam nevedouci debata. Jinak souhlasim s myslenkou "jed, na co mas". Chce to byt porad nad veci - bo jedna krizovka bude holt ta posledni...

Ne, ze bych zatim zadnou nemel - ale snazim se z kazde poucit a neudelat jednu chybu dvakrat ...

Forty 12. září 2011, 14:42 | 1 1

.
moc pěknej článek ! tohle by si měl přečíst každej...

Sefo> unterschrift ... :)

Džimy 12. září 2011, 13:54 | 2 0

článek
Borci, tenhle článek si moc dobře pamatuju z jednoho MotoHousu z roku 08 nebo 09 tuším... ale je dobře, že to sem dáváte, sou to všechno důležitý informace :-)

jarin 12. září 2011, 13:23 | 1 0

Každej je jinej
Článek hezky napsanej, nemám naježděno tolik kolik má leckdejakej starší jak já ( je mi 20 ) .. dle mého názoru ... ať je kdokoliv vyjetej sebevíc,pořád se učí :) proto jezdíme s rozvahou skoro všichni .. nebudu tu psát že tu jsou i kreténi kteří vezmou za plyn a myslí si že jsou páni. Nějací se tu taky najdou,ale nic proti nim,každej si jezdí jak mu to přijde bezpečný ( pro toho dotyčnýho ) ... hold nehody k motorkářům patří aj e to smutný ... ale kdybycho mse báli všeho,nemůžeme vylézt ani na chodník před barák xD

Sefo 12. září 2011, 13:21 | 8 0

jojo
tak tak, nejlépe se vždy svezu, když jedu sám, jedu přesně jak chci, horší je to když jede více lídí, to se poté dost často stává, že někdo v rámci toho, aby nezůstal někde viset, to pak daleko víc hrotí, než by měl...


Přidat komentář:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.

TOPlist