Kawasaki Ninja 250SL: Gimkhama pro Janu

22. září 2016 v 11:59

Autor: Honza Karásek
Fotografie: autor

Velikost textu: smaller normal bigger

Ve vydání ideově podbarveném slovenským motocyklovým světem nemůže chybět příspěvek ani od naší redakční tanečnice z Lučence. Tady to je. MH korektorka Jana a tahle malá dvěstěpadesátka od Kawasaki ...

Motorka pro holky. A sakra dobrá mašinka i pro zbytek populace. Loňská novinka Kawasaki Ninja 250SL vzala motocyklový trh útokem a my chtěli samozřejmě vědět víc. Proč tohle prdítko tak atakuje prodeje? Proč se okolo ní šíří jen ty nejpozitivnější fámy? Posadili jsme na ní naší motorkářskou korektorku Janu a zeptali se na její úplně první pocit: „Mám aktuální vlastní zkušenost s letitou GS500. Tak je holkám hodně často doporučovaná. A hned po prvních metrech můžu říct, že je tady. Kawa je pocitově naprosto skvělá!“

Malá Ninja má totiž pro holky v rukávu jeden obrovitánský trumf. A tím není výkon, není to odezva podvozku, není to ani tak často omílaná ovladatelnost uvnitř zatáčky. Je to daleko prostší. Holky (hlavně ty začínající) se snad vůbec nejvíc často ptají na výšku sedla a mají strach, jestli dosáhnou na zem, když se budou snažit mašinu zastavit. Tedy, lidově řečeno, jestli nebudou muset na semaforech balancovat, nedej bože došlapovat na špičky.

A 250SL v tomhle vyhrává nad svojí konkurencí o celou třídu. „Při mých 162 centimetrech je to naprosto ideální,“ potvrzuje Jana, „zapadla jsem do sedla, nic mi nikde nepřekáželo, motorku jsem ihned ovládla a hlavně v klidu dosáhly na zem obě moje nohy.“ Ani stopy po nějaké křeči.

Já jen doplním, že ve své specifikaci má tahle motorka skoro neuvěřitelných (a pouhých) 151 kg pohotovostní hmotnosti (tedy s náplněmi) a na zkušeného protřelého motorkáře zapůsobí na prvních metrech spíš pocitem hračky. Protože tohle je přesně ta kočička, co se dokáže vrhnout za svou myší…

 

První test na parkovišti

Začínáme tedy s  testem hned na parkovišti. A hned okamžitě jsme na Janu doopravdy krutí. Nutíme ji rozjíždět se a otáčet na maličkatém prostoru a vnímáme ten pocit nebývané jistoty. Popravdě řečeno, takhle rozblblnutou a uvolněnou jsme ji na motorce ještě neviděli. Jana vytáčí osmičky, klinká motorku ze strany na stranu a baví se tím, že se proplétá mezi auty.

„Mám ohromou jistotu,“ sděluje mezi jednotlivým focením a já se jí snažím vysvětlit, že to je to ale i součet dalších faktorů, které až tak úplně nesouvisí s výškou sedačky. Jde o těžiště a o použité pneumatiky. Rám je z převážné části trubkový a to všechno to „těžké“ je tady uloženo dole, tudíž lehoučkou Janu nemá co při nízké rychlosti převážit.

Lité ráfky jí do toho pak nekecají žádnou nadměrnou a zbytečnou rotační silou, obuté pneumatiky jsou uzoučké a mají pro tuhle práci ideální profil. „Na Ninje nesedím úplně položená na rukách, ale mám v nich kontakt a cítím, jak se ta motorka zachová,“ dodává a opětovně se na našem provizorním cvičišti vydává vstříc nástrahám.

Řeč bude i o brzdách. Vpředu jeden velký 290 milimetrový kotouč s klasickým nezáludným dvoupístkem, ten funguje naprosto předvídatelně (navíc je tu příplatková verze s ABS) a dá se velice dobře dávkovat. „Tohle už je ale opravdu naprostá bomba,“ tetelí se Jana, „oproti mé ojeté Suzuki je tohle tak čisté a je cítit síla.“

 

Druhý test na semaforu

Vyrážíme v Letňanech směr obchodní zóna. Kdo to tady zná, ví, že je to cestička semafory roubená. Jana zastavuje na každém z nich poslušně a zdá se mi, že i s radostí. Vidím, jak se bravurně učí onen grif včasného přidání plynu, když lehce povolí spojka. Motorka se s ní rozjíždí ochotně, díky vstřikování nic necuká a 28 koní z jednoválce předznamenává i docela slušný zátah. „Nejdřív jsem si musela trochu zvykat na umístění páčky řazení, občas jsem kvalt nedokopla, ale to se holt někdy stává. A je to o zvyku. Jinak jsem spokojená, pořád mi to jede hlavou – jak může být motorka tak neuvěřitelně hravá.“

Napadá mě. Začátečníkům by možná v tomto momentě pomohl indikátor zařazeného rychlostního stupně. V šestistupňové převodovce se i mistr občas zakvrdlá a s ohledem na objem se o tady o žádné dlouhé kvalty nejedná. Ale to už opravdu zacházím do detailu. Přístrojovka je naopak díky absenci zbytečností přehledná a díky stínu kapotky i dobře čitelná.

Stáčíme se po hlavní silnici trochu víc z města a já vidím, jak naše testovací pilotka za řidítky zcela automaticky trochu zalehává. Má to svou logiku, ten sportovní odkaz slova NINJA tu je, a navíc, když se trochu přikrčíte, tak zkrátka nefouká. Ruce trochu roztáhnout v loktech a pozice je skoro ideální. Je na čase tomu začít nakládat.

 

Test třetí na výpadovkách

Motorku je potřeba dostat trochu do otáček. Ale není to tak hrozné, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Už na třech nebo čtyřech tisících je docela ochotná a maximum krouťáku je cca na osmi tisících a tu už je řádně rozpelášená. Motor je i docela prost nějakých větších vibrací, ale samozřejmě něco málo toho brnění do rukou a sedínky se tu najde, vždyť je to jednoválec – tak copak s tím už počnem.

Ptám se Jany, co by tady holkám doporučila? „Opět to samé, naprosto skvělá motorka. Lehce se vytáčí, hladký chod, ve středu příjemná reakce. Dá se to velice brzy zažít a následně pak ovládat.“

Půjčuju si motorku, abych pohodlí a odezvu vyzkoušel i já (180 cm). První dojem na široké silnici: Úsměv od ucha k uchu. Aha, asi i tady bude zakopaný pes, proč je po téhle Ninje ve světě takový hlad. Za pár korun (euro) se najednou z nudné cesty do práce stává zábava. Dávám plyn, přidržím ji pod krkem a ona suverénně vítězí nad veškerou dopravou v okolí tohoto šedivého města.

Dojíždíme na benzíku. A jasně. Tolik srandy a taky vlastně „zadara“. Spotřeba nad 3 litry. Bůh má zelené rád! Koukám se i na další praktické drobnůstky. Zadní péro se dá přitvrdit, to kdybyste chtěli třeba někdy svézt i svého kamaráda. Pod zadní krovkou jsou praktické háčky, to kdyby se třeba naskytla nějaká batožina. Díky mega koncovce výfuku vypadá navíc takhle na stojánku i jako docela velká motorka.

 

Verdikt

Baví mě to. A pokud máte přítelkyni, která by sama chtěla začít jezdit, sáhněte pro začátek neomylně právě sem. Bude spokojena. Pokud bych měl hodnotit na stupnici, pak pomyslnou „desítku“ by Ninja 250SL dostala právě za to, že vás všechno naučí. Je lehká, získáte s ní cit a není v ní schované nic, čeho byste se museli bát.

Jana, ani Kawa nezklamala!

ičko: Řidičská skupina A2. Možno řídit od 18 let. Jednostopá vozidla s výkonem motoru max. 35 kW.Takže směle do toho, přátelé!


Motor

Typ:  vodou chlazený jednoválec, DOHC, 4ventil
Objem:   249 cm3
Vrtání x zdvih:   72 x 61,2 mm
Maximální výkon:  28 koní @ 9 700 ot./min.
Točivý moment:  22,6 Nm @ 8200 ot./min.
Počet rychlostí:   6
Sekundární převod:  řetěz

Podvozek

Rám: ocelové trubky
Přední odpružení: teleskop vidlice,37mm
Zadní odpružení: Uni-Trak s nastavitelným předpětím pružiny
Přední brzda:  290 mm disk, 2pístek (ABS)
Zadní brzda:  220mm disk, 2pístek (ABS)
Pneu přední: 100/80-14 M/C 52S
Pneu zadní:  130/70-17 M/C 62S
Rozvor:   1330 mm
Výška sedla:  780 mm
Objem nádrže: 11 l
Pohot. hmotnost:  151 kg (152 s ABS)
Hodnocení článku:
1 2 3 4 5

Sdílej

TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Fotografie

Diskuse: Žádný komentář

Žádné příspěvky. Buďte první!

Přidat komentář:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.

TOPlist