Dnešní „rating“ přináší sedm nejdivočejších zážitků, který jsme v minulých letech na motorkách zažili. Zlo na dvou kolech + brutalita, která snad ani nelze popsat slovy. Motorky určený (teda podle nás) snad jenom pro psychopaty. Pro lidi, kteří už vážně nevědí, co víc! A pozor – všechny tyhle bajky se už dají sehnat za velmi slušný prachy jako ojetiny, takže to berte i jako malej tip, co dobrýho se dá dneska pořídit.
Přehlídka motocyklové divokosti teda právě propukla. A my znovu jen přidejme – že výběr motorek do rubriky je určen tím, na čem jsme doopravdy a skutečně jezdili, takže máme ty správný autentický zážitky. Který vám teď v jednoduchosti předáme, abyste i vy chytli trochu ánunk o tom, jak šíleně zběsilí dokáže být tohle „motorkaření“.
#7 BMW K1200R Sport
Říšský fofr tank
Ono strčit BMW mezi tyhle ostatní výrobce brutality, hm to je docela řež. Ale hned vysvětlím… anebo spíš hned pochopíte, když vám budu vyprávět jak tahle zběsilost se čtyřválcovým motorem skutečně na silnici vyvádí…
Byl to pro nás pro všechny obrovský šok. Sedli jsme na obyčejnýho slušnýho Bavora a vydali se do naší oblíbené testovací táhlé zatáčky Libichov ©. Nálet, drobné drknutí o brzdu – ale to jen pro ten pocit, vlastně ani nebylo třeba. Zalehnout, očkem brnkout o tachák…
V tu chvíli ve mě ztuhne všechna krev. Ani nemůžu napsat kolik, ale šílenej trap. Už se jenom držím, ani nedejchám. Ale motorka to zvládá úplně bravurně a v klidu. Vykroužím teda ten oblouk a na výjezdu radostně přidávám – no, jako když jsem uvázanej na gumě, nebo jako když mě táhne tank. Okolní běh čerstvých jarních stromečků se ještě víc zrychluje a ta motorka by ještě ráda přidávala. Furt, pořád, do nekonečna. Jakoby to snad ani nikdy nemělo skončit.
Přitom je tu ale obrovsky šikovně narafičená německá past – pekelně dobře jim funguje podvozek, takže to celkově ani nepřijde, jaký je to ve skutečnosti trap. Děsím se každého náletu do zatáčky, všude je nejmíň +20 km/h víc, než jak mám ve zvyku. A pak zas přidat plyn a čekat, jak celá ta operace na tomhle tryskáči skončí.
Je trochu škoda, že tahle motorka prošpikovaná elektronikou je drahá jako čert, takže asi nemáte tolik příležitostí se s ní setkat, ale věřte nám – rozhodně je to zážitek, na který se nezapomíná. Navíc je pohodlná, dobře udělaná, má 163 koní, totální nasazení a neustále „snědená“ zadní guma… to je charakteristika, která se u tohoto německého výrobce zas tak často nevídá!
#6 KTM SuperEnduro
Endurácký nesmysl
Tohle byste měli taky zažít. Motorka, na kterou když nalejzáte – tak to, abyste nafasovali jeřáb. Motor, který když nastartujete, tak se mu chce okamžitě vyskočit z toho rámu. A samolepka na nádrž, která našince jasně poinformuje o tom, že při jízdě nad 160 km/h ho čeká s daleko větší pravděpodobností sanitka, než nějaká pikantnější pokutka.
A pak tuhle skoro dvousetkilovou a takřka stokoňovou obludu hodíte do svíce a spadnete okamžitě do bláta. Pak začne být doopravdy ouvej. Maličký přidání plynu a vláčí vás to po poli jak hadrovou panenku. Běda, jak se nepřipravení dostanete na nějaký hrb. Drnc, nechtěný přidání plynu – a už letíte na boudu. 5 minut ježdění a jste grogy, na odpis… a můžete mít jakou chcete fyzičku.
Na co je tedy tahle motorka dobrá? Skalní enduráři se jí skutečně smějou, ale my jsme si přeci jenom našli něco, co nás hodně bavilo: je hrozně fajn mít takovej výkon pořád na požádání k dispozici. Jde z ní strach, a to máme rádi. Pokaždý si budete říkat, jestli se z projížďky vrátíte celej. Tohle je holt maso!
#5 Aprilia RSV1000R
Krásná sportovní motorka s dvouválcovým motorem. Paráda. Taková hranatá, „nabručená“ už od pohledu. Cvrknu do startéru a už se z toho hrne ten nenapodobitelný sound (s Arrowama ještě o level dál) – okamžitě si lebedím, jak v depu závodnických superbiků. Jsem drak – jen tahle Majle a já.
Uf, už jenom to první dosednutí je vystřízlivění jak z letáku. Zadek jak na kusu nehoblovaný fošny, masivní nádrž mezi koleny a všechna váha na rukách, tedy na řidítkách. Najednou mám sám ze sebe pocit, jako když jsem brouk chrobák, hovnivál. Tak na tohle si musí každý zvyknout a nemusí být zrovna jen cvalík – jako ten náš „český Honza“.
Tak, ale rozjeli jsme to, už se to hejbe po silnici… no teda spíš poskakuje po silnici, protože tuzemská síť komunikací nebyla rozhodně pro tuhle atrakci stvořena. A že je 143 koní jen taková kašička? (no, chlapci, ha ha) – ta bestie jede jako splašená a budete muset hodně krotit ze svých emocí, abyste ve zdraví a radosti dojeli z Košířů do Motola :o)))
Ale dá se na to zvyknout – a jak jinak, taky si to časem absolutně zamilovat. Nikdy tedy nikoho nesvezete, ale to taky neva. A pak už to musí příjít. Motorka je „osahaná“, teď už nás čeká jenom závodnická trať. Šup do Mostu a tradá na full-gas do vracáku. Motorka se vzpíná, akce bržděním motorem nahání kolem podřimujícím traťákům až strach. A pak ping – ve třetím kole chyba, hodil jsem to o jeden kvalt níž, než jsme měl a teď už mě ta bestie definitivně nakopá*. Což je zákonité, tohle jsou totiž mašiny, u kterých už se neodpouští chyba.
#4 Suzuki B-King
Výtah rovnou do pekla
Pro ty, kteří na týhle motorce ještě nikdy nejeli… Představte si následující situaci: Krásný, jasný slunečný den. Stojíte zasnění, kocháte se výhledem do krajiny – a nejednou vás zezadu nakopne vší svou silou kůň. Najednou vám udělí nepředstavitelnou rychlost a zatlačí vám oči snad až do žaludku. Brrrrrrrrr!
No, a přesně tohle zažijete, když se rozhodnete maličko agresivněji rozjíždět na B-Kingu. KATAPULT. Vlastně se zbývá už jenom držet – a čekat, jak to dopadne :o)
Někomu se líbí, někomu ne. Což se dá pochopit – nás snad iritovaly jen ty trychtýře místo výfuků, ale jak bylo v MH 10/08 vidno na plakátu, jednoduchý ladáček udělá neocenitelnou službu (a co teprve potom ten zvuk!). Naopak super je ta široká nádrž, protože tuhle motorku už musíte držet při ovládání kolenama a to tady jde absolutně bez problémů.
Na B-Kingu se sedí pevně a doširoka rozevřeně – což může znít snad i trochu divně, ale ani k tomu nemáme žádnou výhradu. Je to masivní bike, tak to taky chce trochu řidiče,chlapáckýho hrdinu.
No. Ale dost teorie. Jen praxe je matkou mistrů. A B-King je dokonalou učebnicí nekonečnýho výkonu. Jede furt. Na jakýkoli kvalt, při kterýchkoli otáčkách. Kdykoli přidáte, pokaždé se stane „moc“ a to zážitek, který jen těžko vymyslíte na jakýmkoli jiným dopravním prostředku. B-King má navíc tu dobrou vlastnost, že zároveň i dobře brzdí a je zatraceně jistej v náklonu. Takže máte možnost i si to trochu užít… i když při tom fofru :o))))
#3 KTM SuperDuke
Zvíře ženoucí se za oranžovou
Rakouská dvouválcová šílenost zabalená v jednom z nejpevnějších rámů. Totální nasazení pořád a všude. Tahle mašina dokáže udělat i z toho nejzaprděnějšího strejdy veselýho mladíka. Lehce pod 130 koní, který umí předvízt pořádný divadlo. Na KTM najdete jenom ty nejlepší komponenty, takže máte záruku kvality a toho, že to jako celek bude nadmíru dobře fungovat. Na SuperDuka nelezte, když nemáte náladu.
Mohl by se vám krutě vymstít, taková je to bestie. Somik jednou řekl, že už na něj podruhý nevleze – takovej z něj měl hoch respekt! Starší modely jsou syrovější a brutálnější. Novější kousek se trochu umírnil, ale pořád je to pako, který je ochotný si hrát všude a vždycky. Vyhodit přední kolo do luftu na dvojku nedá žádnou práci a když to někde s rychlostí přeženete, můžete se spolehnout na nadpozemský brzdy. Ty jsou tak silný, že zaflekujou Duka na pár metrech z jakýhokoliv trapu.
Ale kluk je rychlej i na okruhu. Sice na něj fouká, jako na každýho naháče, ale je okamžitě znát, že ho to prostě baví. Posílat ho přesně k apexu není žádný velká starost, takže pokud nejste úplný lelito, proženete i pár laminátových zalehávaček. Blbý to je jenom z jeho cenou, protože za něj budete muset vysolit o kousek víc, než za japonskou konkurenci. Ale co, když něco opravdu chcete, tak za to ty chechtáky prostě dáte!
#2 Suzuki GSX-R1000 K5
Best Bike of all Times
Nechceme a nebudeme se opakovat. Tohle byla a asi už navždy zůstane nejlepší a nejdivočejší motorka, na který jsme kdy jeli. Maximálně ovladatelná a přitom už od volnoběhu jasně přemotorovaná. Lehká, svižná, zábavná.
Navíc vyjímečně dobře ergonomicky udělaná. I když je to supesport, každý se na ní poskládá, v tom nehledejte problémy. Ty nastanou až jinde. Mastíte to u vás za vesnicí na trojku vlastně na nulový otáčky, a ona se ta splašenost klidně sune až někam ke stočtyřítce a to jste vlastně ještě ani nepřidali pořádně plyn. „Je to motorka přesně na tři dny,“ řekl tehdy náš kamarád Honzis, „a pak ji musíte buďto vrátit a nebo se na ní zabít…“
A to je sakra pravda. Protože, jak přibývá vyježděnost (tedy otrlost), tak se přímo přivolávají problémy. A teď nekoukejme na to, že vám bude Carlos vyprávět, že se mu to na dálnici postavilo ve 230ti na zadní a že neexistuje na planetě zábavnější pocit :o))) Ono, i daleko „lidštější“ styl ježdění dělá na týhle motorce z hodných počestných lidí gangstery!
Ale bohužel, to vše už je vlastně zapomenuto. K5 se už dnes nevyrábí, v následujících letech přeci jen přišly nějaké kompromisy.
#1 Moto Morini Corsaro
Kterak trhat fialky bagrem…
Nic děsnějšího jsem v životě na motorce nezažil. Jedu po Jižní spojce mezi dvěma kolonami aut a snažím se Corsaro nějak ukrotit – alespoň tak, abych nepřistál hned na první kapotě nějaký okolo postávající škodovky. Hm, jenomže… to se snadno řekne, ale na tomhle verku daleko hůř udělá. Cca milimetr přidaného plynu a MM skáče dopředu jak lev po krku bezbranné gazely. V tuhle chvíli a teď jsem úplně odebzdaný. Courat se s kolonou nebudu, ale předjíždění při takovýmhle dávkování výkonu – dávám si šanci tak 50/50, že tentokráte dojedu ve zdraví k cíli.
A všechno to začalo už včera. Somik vyzvednul motorku – natěšený. Za hodinku přijel na místo focení a úplně sevřený krovky „Ty vole, to je šílenství… Vem si to prosím na víkend a už mi s tím vůbec nechoď na oči!“ Ha, pomyslím si, liberecký borci mívají sklon k přehánění :o) To dám, obyčejný nafouknulý italský oči. Pche…
Jak brzy se mám dozvědět, jak ukrutný se tu stal omyl.
Dofoceno, zabaleno. Jsme trochu vybrkaný, to je po focení vždycky tak. Já jezdil pro potřeby fotografa na Grisu, a tak mám zápěstí docela „na lehko“, to je ještě taková hodná motorka… Sedám na Corsaro a chci jet dom. Přidám plyn, nevšimnu si, že pod zadním kolem je přeci jen trochu prach (ne čurbes), jen ta silnice není dokonale čístá – hups, zadní kolo mě začíná nezadržitelně předbíhat. Okamžitě se mi před očima objeví cenovka, kolik asi bude tahle oprava stát.
Fuj. Srdce až v krku, ale nějak jsem to ustál. Jízda pokračuje. První stopka. Brzdy jedovatý, no, skoro jsem z toho přepad… tak sakra už toho snad bylo dost, ne? Musim se uklidnit. Pomalu pouštím spojku, rozjezd… a zase svíčka. Ne, tohle je motorka, která se nedá řídit, a už vůbec ne ovládat!
A takhle to bylo celý víkend. Vždycky jsem se doma zachumlal do peřinky a svatosvatě si slíbil, že už na ní prostě nevlezu, že je to obluda. A pak sem šel kolem ní a už mi nějaký nepopsatelný magnetismus zas navlíkal ty rukavice a plembák… A zas „pác“, „pác“ dva tři rohy, jedna rovinka – a abych se šel zas vyklepat!
Pondělí, konec. Vracím to. Neptejte se, kolik žrala, nebo jakou životnost bude mít při tomhle režimu například zadní guma. O tom tohle vůbec není. Jasně – vím, že třeba při použití jiné rozety bych docílil i nějakého toho uklidnění, ale tak jak se tahle motorka prodává, tak je to doopravdy hotová POTVORA.
A stejně bych se na ní zas někdy rád svezl znova. Protože závislost, co si tady povidat.
Foto: Motohouse
