Pokud chcete cestovat s maximálním komfortem a zároveň maximálně stylově, máte jedinou možnost – Harley-Davidson Electra Glide. Jo, anebo si pořiďte dva koně z Kladrub a k nim královský kočár
Nenávidím mytí motorek. Umýt si tu svoji jednou za měsíc není problém, ale když jste k této činnosti donuceni několikrát týdně, prostě vám to leze krkem. Jenže teď svítí slunce, je příjemné odpoledne a já sice klečím s hadrem u motorky, ale usmívám se jako malej kluk, co právě dostal svoji první autodráhu. Leštím ten stroj už skoro hodinu a neuvěřitelně mě to baví. Každej záhyb, každej milimetr tohohle skvostu chci dotáhnout k naprostému lesku.
Že jsem se už dočista pomátl, když začínám test blekotáním o leštění motorky? Můžete si to myslet, ale já vám říkám, že tohle byla tak silná chvilka, že prostě stojí za to ji vypíchnout. Ona to totiž nebyla jen tak ledajaká motorka, ona to byla Electra Glide. Legenda, etalon velkých cesťáků, ale hlavně neuvěřitelně poctivě odvedená práce, o jejímž výsledku se prostě nedá mluvit jinak, než o luxusu.
Na každém kousku stroje je vidět, že všichni, kdo se na tvorbě motorky podíleli, od těch, co ji u rýsovacího prkna vymýšleli, až po ty, co do ní zašroubovali poslední šroubky, to dělali srdcem. Tohle na vás prostě zapůsobí, ať jste sebevětší milovník moderních motorek a nechápete, proč byste měli jezdit na něčem, co připomíná parní lokomotivu.
Nové po staru
Dobrá, uznávám, tahle motorka vypadá už nějakých čtyřicet let skoro stejně. Někomu se to může zdát jako lenost designérů H-D, ale já se ptám, proč měnit něco, co prostě vypadá tak dobře? A hlavně, vnější vzhled je hodně matoucí, motorka se mění, vyvíjí a funkčně rozhodně jde s dobou. Na jednu stranu u ní najdete budíky, jako ze starého Cadillaca, ale taky tu je přípojka na iPod. Motor je sice archaické OHV, ale řízené moderní elektronikou, díky které nejen splňuje přísné emisní normy, ale také mu zbývá ještě dost síly na to, aby s touhle čtyřistakilovou machnou dost slušně zahýbal. Ale k němu později.
O výbavě a komfortu asi netřeba příliš mluvit. Pohodlnější křeslo máme doma málokdo, nohy si hoví na plotnách, které by mohly suplovat schůdky u náklaďáku, a to, co zažívá spolujezdec, se snad ani nedá popsat. Hi-Fistům určitě něco řekne značka Harman-Kardon a já dodávám, že luxusní zvuková soustavu umí nejen rádio a CD, ale také MP3 a připojit vysílačku jako v kamionu. Navíc je v pohodě poslouchatelná do nějakých 160 km/h. Absolutní komfort nabízí také kapotáž, za kterou se pohodlně schovám i já se svými dvěma metry, a to tak, že i v prudkém dešti jsem měl mokrá jen ramena a nohy od lýtek dolů (FLHTC chybí kryty nohou).
Pravdou je, že Harley-Davidson si tohle nechá všechno setsakramentsky dobře zaplatit. Firma sice zvolila poslední dobou strategii snižování cen, ale konkrétně tento kousek začíná na nějakých šesti stech tisících, a to zdaleka nejsme na vrcholu nabídky řady Touring. Můžete namítnout, že takovýhle typ motorek dělá i konkurence a třeba konkrétně u Kawasaki vás vyjde o dost podstatných 120 tisíc levněji. Jenže… myslete si, že je to klišé, ale já si za tím stojím…
Už při samotném startovacím procesu pochopíte, že tohle prostě nikdo napodobit nedokáže. Otočíte tím obřím ovladačem mezi řídítky (FLHTC má bezklíčkové zapalování spojené s imobilizérem a alarmem), počkáte, až se ručičky proběhnou po budících, stisknete startér a rázem se ocitnete v jiném světě. Ve světě síly v její nejryzejší podobě, ve světě zvuků dávné doby, ve světě příjemně působících vibrací. Tak moc mi to připomíná všechny ty káry s motorem Hemi.
103 kubických inchů
Dobrá, dobrá, tohle všechno jste už o Electra Glidě museli číst tolikrát, že je to jako dokola vám omílat, že truhlář Josef měl ženu Marii a narodil se jim prcek Jéža. Co jste ale nejspíš ve spojitosti s touhle motorkou zatím nepostřehli je, že dostala nový motor a že jí to náramně prospělo. Starší Twin Cam 98 střídá pomalu, ale jistě novej, mladej sekáč s označením Twin Cam 103. Jak jistě chápete, číselné označení znamená objem ve Státech užívané jednotce, takže tu máme nárůst objemu. Konkrétně z 1584 na 1690 cm3. Tabulky hovoří o nárůstu točivého momentu o necelých 10 Nm, ale pocitově je to mnohem víc.
Tohle dvouválcové véčko mi vždy přišlo jako jeden z nejsilnějších motorů. Nesmějte se, nebavíme se o výkonu, ale o tom kopanci, který schytáte, když dáte plnej. A teď je to taková herda, až jsem si několikrát říkal, jestli už to není zbytečně moc… to tedy prvních pár hodin jízdy. Pak jsem se s tím sžil a neskutečně si to užíval.
Electra Glide má totiž jednu velikánskou výhodu. Sice na ní sedíte jak paša na čuníkovi, sice váží jako tři soudruzi poslanci najednou, ale i tak dokáže překvapit svojí mrštností a chutí zatáčet. Tenhle podvozek je motoru kamarádem a oporou a vy si jejich společnost budete užívat s neustálým zvukem drhnoucích stupaček. Chápu, že se tomu takhle z písmen špatně věří, ale já vám říkám, že tohle je v reálném světě zatraceně rychlej, stroj a to se nebavíme o dálničních přesunech.
Jako, rozhodně netvrdím, že bych si chtěl s Glidou vyrazit do utažených alpských vracáků, to zas ne, ale pokud máte chuť na trochu adrenalinu, stačí vyměnit CD se ZZ Top za něco ostřejšího, podržet otáčky nad tři tisíce a vydat se na nějaké pěkné okresky. Domů se vrátíte s úsměvem od ucha k uchu. Navíc celé tohle doplňuje dost slušná spotřeba, během 800 km testu jsme se dostali na průměr 6,5 litru.
Mám jí co vyčíst?
Jasně že ano! Pokud na ni přesednete z jiného stroje, bude vám převodovka připadat, jako když ovládáte malou pákou velký jeřáb a navíc vám u toho padají kontejnery na zem. Čímž netvrdím, že se nenaučíte tam kvalty „chlapácky“ kopat. Navíc řazení pata-špička si o žádnou jemnost neříká. Brzdy se sice za posledních pár let o hodně procent zlepšily, dokonce mají i ABS, ale pořád by si zasloužily víc síly a citu.
Manipulace na místě je obtížná, postranní kufry mají stupidní zavírání a skoro nic normálních rozměrů se do nich nevejde. (Si jako myslíte, že mám spacák pro panenky?) A až vás jednou přestane bavit ji leštit, budete s tímhle množstvím chromu trpět. Jenže i přesto všechno je podle mého největší vadou téhle motorky to, že nestojí v mé garáži a asi ještě dost dlouho stát nebude. Těším se na důchod!
Foto: Honza Karásek
