MH Test: Moto Guzzi V7 II kit Legend

22. července 2016 v 10:09

Autor: Jan Somerauer
Fotografie: archiv

Velikost textu: smaller normal bigger

Droboučká holčina se kolem mě prožene na elegantní motorce a za nimi zůstává jen příjemný zvuk klasického dvouválce a moje nostalgická nálada. Tahle chvíle dává smysl ...

Pojďme ale na začátek. Přišla nabídka na test tohoto modelu a protnula se s mojí touhou. Mám doma starou Guzzi NTX 750, která má vlastně „stejný“ motor jako V7, a rád bych z ní postavil scramblera. Probudila se ve mně tedy zvědavost, jak si s takovým úkolem poradila sama fabrika.

 

Legend nerovná se Scrambler

Za prvé nutno vysvětlit, že tohle není model, který najdete v nabídce Moto Guzzi. Jde o novou V7 nastrojenou do kitu s názvem Legend. Jednotlivé díly z kitu můžete koupit také zvlášť, takže je jen na vás, kolik budete do čeho investovat (seznam dílů najdete v boxíku). A za druhé, Legend není Scrambler. Tak se totiž jmenuje jiný kit. Sdílejí spolu pár dílů, pravda.

A z pohledu scrambleru jako takového? Budeme-li to brát jako nahatou motorku upravenou na popojíždění lehkým terénem, pak ano. Z hlediska konkurence například od Triumphu tu ovšem nehledejte větší přední kolo ani vyšší zdvihy podvozku. Ten je pak samotný největším limitem jízdy mimo asfalt, ale o tom až kousek dál.

Co se týče sériové V7 druhé generace, na jejímž základě je Legend poskládaný, objevila se vloni na podzim jako novinka pro letošní rok. Designově sice zůstala věrná klasice, ovšem technických změn je tu víc než dost. Tou nejzásadnější je ergonomie – motor je v rámu uložen o pár centimetrů níž, a navíc je o 4° nakloněn dopředu, sedlo a stupačky jsou také o kousek níž. Motorka se sice nezvětšila, ale díky těmto změnám se na ni pohodlněji vejdou i jezdci větších postav, kolena už nebojují s válci. Krom toho se změnilo těžiště, motorka je ovladatelnější.

Další zásadní změnou je nová převodovka, která dostala šestý kvalt navíc, a krom toho je její ovládání mnohem přesnější a příjemnější. Až by se jednomu chtělo říct, že je na úrovni japonských převodovek. Do třetice pak elektronika, V7 dostala ABS a vypínatelnou kontrolu trakce.

 

Moderní retro

Dost ale povídání o technice, pojďme se svézt, od toho jsme tady. Přelézám rovnou z NTX, abych měl přímé porovnání, a nutno říct, že je to jak facka mokrým hadrem. O tolik jsme se za těch dvacet let posunuli dopředu? V7 se sice tváří jako retro, ale nenechte se zmást, všechno funguje jako na moderní motorce. Spojka i převodovka jdou jemně, plyn okamžitě reaguje na veškeré podněty a motor... to je doslova skvost. Jde za plynem tak neuvěřitelně jemně. Má sice raději střední a vyšší spektrum otáček, stejně jako moje Bába, ale oproti ní si vstřikování bez potíží poradí i se spodkem a výraznější kuckání se nekoná. Tam, kde se starý motor vzpouzí a klepe jako traktor, je jízda s V7 jak pohlazení. A pak ta převodovka, to je fakt radost.

Co mě ale dostává nejvíc, je ovladatelnost. Osobně bych si dal na V7 širší a vyšší řídítka, se kterými by to šlo ještě líp, ale už takhle v základu je to taková zábava, že vlastně ani chvilku nejedu rovně. Pořád kličkuju, vyhýbám se kamenům a záplatám, užívám si každý stupeň náklonu. V ucpané Praze se pak dostávám do extáze, protože proplétat se s Legendou mezi auty je vysloveně žůžo.

 

Zásadní je výfuk.. vždycky!

Pravda, svůj nepopiratelný podíl na tom má jeden ze zásadních dílů kitu, a to výfuk. Po scramblerovsku středem tažený Arrow nejen, že fantasticky vypadá, ale také zní. Motorka je najednou hlučnější, ale nijak protivně, od spodu hluboké dunění, na vrchu se krásně rozezpívá. Říká se, že zvuk výfuku dělá polovinu zážitku z jízdy, a tady to rozhodně platí.

Co je v kitu dál? Na testovačce jsou to hlavně blatníky, nádrž a kryty v zelené army barvě, která sem tam někoho zaujme, častěji ale slýchám cosi o válce a nechuti. Pravda je, že si můžete motorku nechat nalakovat jakkoliv, nikdo vás nenutí kupovat tento set kapotáží. Hodně dobrý je trubkový nosič, u toho někdo přemýšlel nejen nad tím, aby dobře vypadal, ale také fungoval. Sedlo je příjemné a endurová hrazda na řídítkách je pro oko taky fajn detail.

Pravda je taková, že kdybych se z V7 snažil udělat motorku s uměním poprat se s lehkým terénem, určitě bych jinak vyřešil dvě věci. Za prvé bych se poohlédnul po nějakém podvozku. Ten základní na nerovnostech poskakuje jak trefená koza. V kitu se dají pořídit zadní tlumiče Bitubo a nějaká ta cartridge do předku, jiné vidlice by se taky našly. A pak ty gumy! Čínsko-italské Golden Tire jakž takž fungují na suchém asfaltu i šotolině, ale jak zaprší, je jízda na nich doslova nebezpečná. Je jasné, že bahno nezvládají, na to nejsou stavěné, ale takhle klouzat gumy na mokrém asfaltu jsem snad ještě nezažil. Je to fakt o hubu. Tak tudy opravdu ne.

 

Dobrej nápad, páni Taliáni

Legend je sexy motorka. Krásně se na ni kouká a v provozu rozhodně zaujme. Některé díly kitu jsou jako pomyslné třešničky na dortu sériové V7, posouvají tu motorku dál. Je příjemné, že si zákazník může snadno a rychle změnit svoji sériovou motorku, a pokud nechce, nemusí hodiny a hodiny brouzdat netem a hledat díly různých druhovýrobců.

A co na to naše testovací opička Léňa, jinak několik let sedlající jinou Italku, Ducati Monster 620? „Zaujala mě už na první pohled, krásná motorka. I když tu matně zelenou teda nemusím. Dovedu si ji představit v jiných barvách, slušelo by jí něco veselejšího. Z jízdy jsem měla trochu strach, oproti Monstříku mi přišla Guzzi mohutnější, ale byl to jen první dojem. Po prvních pár metrech jsem si ji zamilovala. Je to taková krotká hodná kočička, která poslechne na slovo.

Motor jde krásně za plynem, a když je potřeba, umí i slušně zabrat, brzdy nemají s její váhou žádný problém. Kéž by mi takhle jela i brzdila moje motorka. Nejvíc mě ale překvapila svojí ovladatelností. Během focení jsem se hodněkrát otáčela na úzkých silničkách a ve finále mě to z celého ježdění bavilo snad nejvíc, motorka na slalom. Jestli bych ji brala domů? Mám svoji Ducati ráda, ale tohle by byla dobrá náhrada, neváhala bych.“

Slovy chlapa? Kupte tohle svojí kočce. Bude šťastná, vy si ji občas půjčíte na vyblbnutí, a navíc, když někam pojedete spolu, budete nadšeni tou krásou. Obzvlášť holkám totiž Legend sluší.


Motor

Typ:  vzduchem chlazený dvouválec do V, 4 ventily
Objem:  744 cm3
Vrtání x zdvih:   80 x 74 mm
Maximální výkon:  48 koní @ 6200 ot./min.
Točivý moment:   60 Nm @ 2800 ot./min.
Počet rychlostí:   6
Sekundární převod:   řetěz
 

Podvozek

Rám: kolébkový z ocelových trubek
Přední odpružení:  teleskopická vidlice, ø 40 mm
Zadní odpružení:  dvojice tlumičů s nastavitelným předpětím
Přední brzda:  320mm disk, 4pístkový třmen
Zadní brzda:   260mm disk, 2pístkový třmen
Pneu přední:  100/90-18
Pneu zadní: 130/80-17
Rozvor:   1449 mm
Výška sedla: 805 mm
Objem nádrže:   22 l
Pohot. hmotnost:   206 kg
 
Hodnocení článku:
1 2 3 4 5

Sdílej

TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Fotografie

Diskuse: 1 komentář

Jirka 22. července 2016, 23:59 | 2 0

věcná poznámka
kardan chlapci, ne řetěz


Přidat komentář:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.

TOPlist