MH TEST: Suzuki Hayabusa

22. dubna 2016 v 12:02

Autor: Honza Karásek
Fotografie: Honza Karásek

Velikost textu: smaller normal bigger

Mám hroznou radost, že se na ní můžu svézt, a zároveň hned od prvních metrů přemýšlím, komu je vlastně tahle maniakální hračka určená ...

Tahle otázka mi zaplavila dutou výplň přilby vlastně hned po prvním rozjezdu. Komu je tahle mašina určená? Vždyť jedu sotvaže na volnoběh a na tacháku už mám dávno překonanou stovku. Kousíček za Prahou narážím na dálnici na širokýho Passata a musím brzdit.

Vidím, že je na palubce opřená policejní kamerka – oba kluci uvnitř auta s majáčkem se pousmějou a ukážou, ať si jako jedu dál. Žlutá Hayabusa vzbuzuje radost, ale o papíry mám teda rozhodně strach! Neřítím se kdovíjak střemhlavě, ale ona přidává sama – a to se děje tak nějak pořád a pořád a pořád…

MH TEST: Suzuki Hayabusa 


Somik a Hayabusa

Se Somikem se po testovací jízdě shodujeme na tom, že průběh krouťáku a nástup výkonu je u Hayabusy absolutně překvapující veličinou. Lidé čekají nějakého vrahouna, který je roztrhne vejpůl, sotvaže se ho podaří nastartovat. Omyl. Ani když se rozjíždíte na poměrně vysoké otáčky, pořád to nepřestává být přehledné a lineární – ten zátah je sice mocný, ale pohybuje se až v překvapivě plyšových rovinách.

„Je to vlastně hodně dobrá cestovní mašina, dělaná pro lidi,“ rozplývá se Som a já docela ochotně přitakám, „je veliká, jezdec má dost pohodlí a velká přední kapotáž tvarovaná v aerodynamických tunelech odvádí vítr přesně podle potřeb (i u dvoumetrového Somika, pozn. red.), aby i dlouhá jízda byla zcela bezproblémová.“ Somik je takový jezdec a pohodlí a vstřícnosti si bezpochyby užívá.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Tedy až na moment, kdy se na letišti v rychlostech nad 250 km začnou naše běžné moto-hadry poněkud vlnit v ramenou a je jasné, že testování top-speedu mašiny, která disponuje 198 koníky a 155 Nm už v 7000 otáčkách, bude asi daleko lepší absolvovat v dokonale padnoucí kombinéze a za ideálních podmínek. No a nebudu kecat, moje vytahaná kožená bunda mi při 280 km/h už pěkně profackovala ramena…

Ale to jen tak mimo, jako informaci, jakože je blbost na Hayabuse jezdit v teplákách, jak to tak často vídám u mnohých borečků na víkendových projížďkách. Jinak je ta motorka doopravdy v maximální rychlosti absolutně sebejistá, drží přesně stopu a ta aerodynamika funguje jako směrové kormidlo, tedy přesně tak, jak to píšou v příručkách.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

 

Co v ní tiká?

Tak a teď, proč se vlastně v testu vracíme po letech k Hayabuse jako takové, vždyť tahle motorka už je na světě pěkných pár let (stávající evoluce představena na podzim 2007) a byla už tisíckrát zkoušena. Věc se má tak, že Suzuki to sice nějak zvlášť nahlas do světa nevytrubovala, ale legenda se jménem japonského sokola přišla loni s řadou drobných vylepšení a upgrade je na ledasčem doopravdy znát. Nový je hlavně předek mašiny.

Vidlici KYB nyní umravňují na 310milimetrových kotoučích dva čtyřpístky od Bremba a nově nechybí ani došlechtěná verze ABS, což je změna bohulibá, protože tenhle odjištěný granát musí taky někdy zastavit, tedy otázka přesného zastavení je tady víc než podstatná.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Nových materiálů se dočkaly i vnitřky motoru, nový chrom-nitridový povlak mají například písty, materiál s označením SCEM by měl odolávat lépe jak proti oděru, tak i vyšším teplotám. Každý válec má dva vstřikovače, titanové sací i výfukové ventily a možnost si přímo za jízdy volit ze tří palivových map – systém je označen jako Suzuki Drive Mode Selektor (S-DMS). Při ostřejším podřazování krotí brzdný účinek motoru spojka s antihoppingovým účinkem, to už je ale klasika.

Drobných úprav dostál i design, nechybí LED světla a hlavně úplně luxusní je nápad se žlutým lakem, který tuhle motorku posunul úplně jinam, do jiného světa. Ten ostrý akut agresivní žluté totiž na silnicích funguje naprosto skvěle – to je snad nejlepší bezpečnostní prvek, s jakým jsem se za poslední dobu setkal. Tahle motorka je totiž velice dobře viditelná ve zpětných zrcátkách a mohutná kapotáž budí respekt. Řidiči dojížděných aut jsou tedy ve střehu a mají tendenci docela často i uhýbat (což je pro mě jako řidiče dobré, protože tím pádem vím, že o mně řidič předjížděného auta ví).

To je hodně fajn! Ono totiž mnohdy ani tak nezáleží (hlavně na dálnicích) na tom, jak rychle jedete, než spíš na tom, aby o vás ostatní věděli a dokázali předvídat. Žlutá Hayabusa má za bezpečnostní prvek známku z kategorie 1A.

MH TEST: Suzuki Hayabusa

 

Carlos a Hayabusa

K testu jsme samozřejmě přizvali i našeho nejrychlejšího člena. Co na to on? „Mně se zdá, že je ta motorka trochu už z jiné doby. A taky – i když vím, že tam jsou ty nový Bremba – jako by nějak moc nebrzdila…“

Nadšení tedy žádné příliš veliké. Co z toho vydedukovat? Že je to dobře, že tady máme názor i z protipólu, protože na něm si oddemonstrujeme další vlastnosti, které tahle motorka má. Není to žádný poblázněný supersport, motorka na okruh, možná tedy celkem logicky zklamání pro kluka, který je naučený srovnávat všechno se žiletkami stylu superbike. Ano, tady je opravdu Hayabusa přeci jen jiná. Není určena pro hluboký náklon a ostrý oblouk v zatáčkách se musí pilot naučit. Synonyma pro jízdní projev Hayabusy jsou spíš stabilita, jistota a samozřejmě rychlost, ta je u tohoto modelu jaksi všudypřítomná.

A otázka Carlosova názoru na brzdy? První aspekt je určitě váha stroje jako takového, na běžném supersportu dobrzďujete masu o hmotnosti okolo 190 kg, kdežto Hayabusa váží i s plnou nádrží úctyhodných 260 kg, a to musí být zkrátka někde znát!! A pak je tu otázka rozvoru, ten je u „Sokolíka“ skoro o deset cm delší než u GSX-R, je tu také víc váhy, objemu, materiálu – to všechno se musí projevit, a to právě kde jinde než na brzdách. Proto volba radiálních čtyřpístků od Bremba (tedy toho nejlepšího, co svět má) byla pro tuhle novinku víc než opodstatněná.

 

Hayabusa a já

Nyní se tedy můžeme obloukem vrátit na začátek a zodpovědět si znovu tu otázku, pro koho je tedy i v roce 2013 Hayabusa doopravdy určená? Tak za prvé, rozhodně je to motorka sváteční, tedy ne pro každý den – což mi potvrdila hned druhá jízda do práce, kdy jsem při trochu svižnější cestě po dálnici vyjel hned po ránu půlku nádrže, a to připomínám, že je 21litrová. Při stejném stylu „soužití“ bych cca tak dvakrát do měsíce musel přepadnout nějakou čerpadlářku a jednou za novoluní bych asi taky přezouval, protože gumy bývají na takto silných motorkách vlastně už dopředu živoucí mrtvola.

Takže Hayabusa ano, ale jen tak nějak pro radost, jako bonbónek pro lidi, kteří si chtějí to maximum užít několikrát do roka. A tady se vraťme do Hoškovic na letiště, kde se konal celý tenhle náš test. Naveďme tuhle žlutou mašinu na dráhu, kde se běžně jede závod dragsterů a kde vše konečně doopravdy začíná:

MH TEST: Suzuki Hayabusa

Přidáš plyn, neřve, neštěká, pustíš hydraulickou spojku a motorka se nevzpíná. Raketový start. Je to rychlé, ohromující a mohutné. Dvě stě na tacháku hned, když se na kulatém ciferníku téhle „ďáblovy kanceláře“ objevilo 280 km/h, už i ve mně začala být malá dušička. Okolí se proměnilo v jeden pruh, dráha se podezřele smrsknula. 300 tam nakonec nebylo, ta dráha není tak dlouhá. I tak ale přesně tahle chvilka, kterou když chceš prožít, tak musíš mít stroj jménem Hayabusa.

 

Hayabusa a Hayabusa

A pak ještě jeden model. Přesně pravý opak tohohle šílenství. Jak pochopil Somik po víkendu v sedle, je to zároveň i ideální cestovní motorka. V běžném režimu se spotřeba v pohodě ustálí na šesti litrech, na motorku velice pohodlně usadíš i spolujezdce, napakuješ bagáž. Dost pohodlí, místo pro kolena, váha není položená na rukách. Navíc v dokonalém větrném stínu, není problém i 1000 za den.

Takže velice šikovně zabalené „dva v jednom“. Adrenalinová pumpička i věrný tahoun a parťák. Motorka pro dospělýho chlápka, kterej má rád, když se mu občas zatmí, a kterej se nebojí vyzvat k souboji nukleární tank – a dál asi netřeba pokračovat…

 

MH TEST: Suzuki Hayabusa


Motor

Typ: kapalinou chlazený řadový čtyřválec, DOHC
Objem: 1340 cm³
Vrtání x zdvih:  81 x 65 mm
Výkon: 145 koní @ 9500 ot./min.
Točivý moment: 155 Nm @ 7200 ot./min.
Počet rychlostí:   6
Plnění: systémem SDTV se dvěma škrticími klapkami

Podvozek

Rám:   litý
Přední odpružení:  USD vidlice KYB, nastavitelné
Zadní odpružení:   monoshock, nastavitelný
Přední brzdy:  310mm disk,4pístkový třmen (ABS) BREMBO
Zadní brzda:   260mm disk
Pneu přední:  120/70-17
Pneu zadní:  190/50-17
Výška sedla:   805 mm
Rozvor:   1480 mm
Objem nádrže: 21 litrů
Provoz. hmotnost:  266 kg

Hodnocení článku:
1 2 3 4 5

Sdílej

TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Fotografie

Diskuse: 8 komentářů

Bndl 28. listopadu 2016, 14:05 | 0 0

spotřeba
Ta spotřeba je při cestovní jízde do 160km/h cca 5,5l
takže nic hrozného...

Dusan 28. dubna 2016, 11:15 | 0 0

Fast & Furious ?
Vzdy sa pousmejem nad tym opisom ako sa svet premeni na jeden suvisly pruh atd... krasne vykreslene prave v prvych dieloch F&F, aj ked auta isli menej ako 100 mph.. Kazdy mame as i ine vnimanie reality ale ani pri tachometrovych 299 som nikdy nic take nevidel. Alebo sa to deje len pri istych typoch moto?? :D
OK len sranda... nad busou sme slintali v casakoch a teraz je to babicka. Cas bezi este rychlejsie ako tie auta vo F&F

R 26. dubna 2016, 16:59 | 0 0

babička
Nebýt babiček, není ničeho...

B 25. dubna 2016, 21:19 | 0 0

H
Taky na ní vzpomínám, ale v dnešní době, kdy i cendura mají výkon 160 koni a s mnohem lepší obratnosti v zatáčkách a komfortem, je tahle busna už jen stará babička....

Max 25. dubna 2016, 9:56 | 0 0

Busa
To je hrozná obluda

R 23. dubna 2016, 16:15 | 0 0

Haya
Je to krása, stará dobrá škola...měl jsem 2003 a dnes jen vzpomínám...

JANN 22. dubna 2016, 14:59 | 2 0

Carlos
Mne sa paci, ze ten Carlos postavi na zadne uplne vsetko.

Jardel T 22. dubna 2016, 13:02 | 2 0

Oprava výkonu
opravte si na konci článku u motoru výkon, máte tam napsáno 145 koní místo 145 kW


Přidat komentář:

Vážení čtenáři, o vaše názory velmi stojíme. Chceme, abyste se u nás cítili dobře, proto diskuse hlídáme a příspěvky, které jsou v rozporu s Kodexem diskutéra, mažeme.

TOPlist