Česká okruhová agentura Racetrack definitivně nastartovala letošní sezonu. Po úvodním jezdění v chorvatské Rijece, kterého se vždy zúčastní jen pár jezdců, se v neděli 13. dubna odehrálo první domácí jezdění, a sice na Autodromu v Mostě, kam přijelo trénovat a závodit téměř 150 lidí vč. naší roadracingové špičky i několika zahraničních jezdců, o kterých letos ještě možná uslyšíme

Termín v půlce dubna je pro Racetrack již tradiční záležitostí. „Už čtvrtej rok organizujeme první jezdění po zimě v tomhle termínu. Vloni tu byl touhle dobou sníh, letos to vypadá mnohem lépe,“ vysvětluje Michal Mulač, hlavní organizátor a majitel agentury.

Harmonogram celého dne odpovídal běžnému dni se závody. Jezdily se volné tréninky i kvalifikace, to vše ve čtyřech skupinách od A1 až po C, a nakonec se odjely tři závody Open, které se jedou podle dosažených kvalifikačních časů bez rozlišení kubatur. A přestože výsledky těchto závodů nejsou započítávány (mělo by jít jen o rozehřátí na začátek sezony), průběh celého dne tomu rozhodně nenasvědčoval. Řada jezdců přeceňovala své síly a padalo se opravdu hodně. Výkonný ředitel Medevacu, pan Radan Doubrava, jež se osobně podílí při akcích na Autodromu v Mostě na zajišťování zdravotnického dozoru k tomu poznamenal, že tohle byl opravdu rekordní den. Jinými slovy, záchranáři ani mrchaplošina se po celý den nezastavili a konečné číslo bylo něco málo přes 20, přičemž necelá desítka byla na odvoz rovnou do nemocnice, takže žádná sranda. „Zem byla ještě studená, nedalo se jet úplně na max“, vysvětloval své pocity z prvního jezdění v Mostě Kamil Holán, roadracingový střelec, který na své zrepasované R1 zajel vůbec nejrychlejší čas dne 1:42,368, se kterým se dokázal v kvalifikaci dostat před nadupanou bavorskou střelu pilotovanou Mattim Seidelem, závodníkem, jež má zkušenosti z IDM či z vytrvalostních světových podniků.

Pěkný výsledek předvedl i Michal „Indi“ Dokoupil na dvouválcové Kawě

Velkým tahákem nedělního dne byl kromě jiného kamion týmu Jirky Brože, který do Mostu přivezl dva zajímavé stroje se dvěma ještě zajímavějšími jezdci. Tím prvním byl speciál pro třídu Moto2 – Suter MMX2, nachystaný pro španělský mistrák, který bude sedlat Míra Popov, nadějný to mladý závodník, jehož ovšem hned na úvod letošní sezony potkala velká smůla a kvůli zranění a následné operaci zatím propásnul první testy i první závody. V Mostě ještě nebyl ve stavu, kdy by mohl na motorku usednout a začít podávat nějaké výkony, ovšem jeho čas se už blíží a prý by to během týdne mělo klapnout.

Druhým jezdcem z „brožáckého boxu“ byl pak mladičký Filip Salač. Ten lítal po trati celý den a občas dával pěkně pokouřit i nejsilnějším litrovým strojům.

Druhým jezdcem z „brožáckého boxu“ byl pak mladičký Filip Salač. Ten lítal po trati celý den a občas dával pěkně pokouřit i nejsilnějším litrovým strojům. A protože byl Filip převážně na trati, popovídali jsme si s Michalem Salačem seniorem. „Filipovi se věnujeme už od malička a jeho výsledky zatím pořád směřujou na špici. Letos jsme přesedlali na moto-trojku – Moriwaki MD250H, máme za sebou dva závody, které vyhrál, takže se zatím daří. Aktuálně nás čeká španělský mistrák a další závody. Do Mostu jsme přijeli trénovat, Filip se musí trochu rozjezdit a potřebujeme získat nějaká nastavení motorky, což nám umožňuje spolupráce naší formace Salač Racing a Montáže Brož Racing spolu s agenturou Racetrack. Napřesrok bychom chtěli zkusit Red Bull Rookies Cup, což je cesta do Moto GP, ale uvidíme, až podle výsledků. Filip patří momentálně k nejmladším jezdcům ve své kategorii, takže máme čas a neradi bychom něco uspěchali.“ A jak vůbec vypadá taková výchova mladého závodníka? „Je to řehole, stojí nás to s rodinou všechen čas. Kromě trénování a závodění je ale pro nás důležitá i škola. Filip přestoupil na jazykově zaměřenější školu, kde se učí anglicky a španělsky. Fyzička ale musí být, jen vloni jsme odjeli šedesát závodů. Odměnou nám byly tituly Mistra Evropy a Německa v kategorii Honda NSF100, ve španělské MiniGP 140 patřil Filip celou sezonu do nejužší špičky jezdců bojujících v každém závodě o přední pozice. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat letos. Každopádně už teď patří velké díky Jirkovi Brožovi a jeho profesionálnímu týmu za podmínky, které máme, a které nám mohou pomoci na cestě do Moto GP. Při našich cílech musíme držet krok se špičkou, a to není u nás, ale v Itálii a hlavně ve Španělsku. U nás je podpora tohoto sportu minimální, nejsou tratě, peníze, žádné základny jezdců, sice se tu na něčem pracuje, ale to je na roky…“, vysvětluje Michal Salač starší.

 

A jak nakonec dopadly úvodní závody? Jako první vyrazili do boje jezdci kategorie Open 2 a celý závod naprosto ovládl svou čistou a rychlou jízdou dvacetiletý Dan Vokurka na šestkové Ninje s necelými 140 koňmi na motoru. Dan dokázal celých osm kol ujíždět litrovému GSX-R i mnohem nadupanější Panigale. Pěkný výsledek předvedl i Michal „Indi“ Dokoupil na dvouválcové Kawě. Jako pátý a zároveň poslední se vešel v této skupině pod magickou hranici 1:50. Dvanáctiletý Filip Salač musel kvůli technickým problémům startovat z boxovky, i tak ale ještě pár jezdců stačil předehnat a se svým čtvrtlitrem zajížděl časy okolo 1:55. Co ovšem naštve, když se v poli objeví někdo totálně přemotivovanej a dopadne to nějakou kolizí, což se v případě tohoto závodu stalo hned v první zatáčce po startu, kdy to odnesl zkušený jezdec Jiří Heiník a jeho stroj KTM 1290 Super Duke R. Vlastní chyby se prý odpouštějí snadněji, než ty cizí, což je pochopitelné.

Nejsilnější kategorie Open 1 šla na řadu hned jako druhá. Tady se čekaly velké souboje a hodně rychlé časy. Přestože první půlka závodu patřila Kamilovi, vítězství bral místní Tomáš Zajíc na desítkové Ninje. Třetí v cíli byl Michal Molnár na BMW a o vteřinu za ním proťal cílovou pásku ďábel Marek Červený, nově v sedle šestkové Ninji, nikoliv Yamahy R6, se kterou byl vloni v Hořicíh ve své kategorii bezkonkurenčně nejlepší. Celkem sedm jezdců se dokázalo vejít pod 1:45, což je kalup. Jako desátý, jenom kousek nad zmíněnou hranicí nejrychlejšího kola, dojel druhý šestistovkař Michael Trötscher na R6. Michael se letos chystá prvně do Hořic. Po několika letech fandění mezi diváky přišel čas, zkusit si legendárních 300 ZGH na vlastní kůži. Prý to bude jeho první roadracingový závod. Na okruzích jezdí od roku 2000, má za sebou starty v německém mistráku, ale v Hořicích si dává zatím skromné cíle. Bude mu stačit, se kvalifikovat. Na okruhu je schopen jet přes 100 %, v Hořicích to bude maximálně 95 %, aby to bylo bezpečné. Tak mu držme pěsti.

Jako poslední se na startu objevili „oupeňáci“ s číslem 3. Ty jeli jen šest kol, tedy o dvě kola méně než předcházející kategorie, a časy těchto jezdců se pohybovaly od 1:52 do 2:06. Na bedně se usídlila trojice litrařů, dalších 28 jezdců jelo na rozličných strojích, ale všichni si to náležitě užili, jen ty ženský nám v závodech chyběly.

 

Vyhlášení na závěr dne, vrácení transpondérů, zabalit a hurá domů. Ale ne na dlouho. Další podnik se pojede na Automotodromu v Brně,sice 7. a 8. května. Ještě je pár volných míst, tak neváhejte. A nezapomeňte, tady už to začne na ostro.


 

Foto: racetrack.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno