Napadlo by vás někdy dochucovat božskou manu? A co takhle přestavovat Ducati Desmosedici? Inženýři u NCR tenhle nápad měli a výsledek opravdu chcete ochutnat, Millona 16 je úchvatná.
Pustit se do úprav tak kultovního motocyklu, to už chce dost odvahy. Jako byste říkali: „Ne, pánové v Ducati, nedostali jste se na vrchol, jde to ještě lépe.“ A pokud si takovou drzost může někdo dovolit, je to právě NCR Factory.
Úpravami motocyklů se zabývá už od roku 1967 a v týlu s sebou nese legendární jméno Poggipolini. Pokud vám to nic neříká, pak vězte, že jde o špičku ve výrobě a zpracování lehkých materiálů jako titan, magnesium a hliník. Poggipolini Group se může pochlubit dlouholetou spoluprací s leteckým průmyslem, MotoGP i formulí 1. A to už je hodně slušný základ pro sestrojení nejexkluzivnějšího sportovního motocyklu světa.
Desmosedici jako základ
Bologna není velké město, a tak to měli z NCR do Ducati jen pár ulic… Základem M16 se stalo silniční Desmosedici DD16RR. Hnací myšlenkou bylo kompletní odlehčení díky použití titanu a karbonu. Z původních 171 kg Ducati se podařilo sundat úžasných 26 kilogramů, což rozhodně nebyla jednoduchá práce. Finální váha je nižší, než je současná povolená hmotnost u motocyklů MotoGP.
Véčkový čtyřválec Ducati se nastěhoval do složitě navrženého rámu z uhlíkových vláken, který svojí konstrukcí zároveň zlepšil přívod vzduchu k chladiči a motoru. Další formy vyplněné karbonem u NCR vyrobili pro palivovou nádrž, podsedlový rám, blatníky a dokonce i zadní kyvnou vidlici. A aby toho nebylo málo, použita byla také karbonová kola NCR. S přípravou karbonových dílů pomáhali specialisté z ATR Group, která má dlouholeté zkušenosti s touto prací a spolupracuje například s Porsche, Triumphem, Colnagem nebo týmem F1 Red Bull Racing.
Druhým notně použitým lehkým materiálem je titan, o který se postaralo Poggipolini Titanium. Jsou z něj vyrobeny nejen všechny šrouby a úchytky, ale také přepákování a stupačky, víčko nádrže, přepákování zadního tlumiče a především výfukový systém s epesní koncovkou vykukující ze zadní části kapotáže.
Závodní set-up
Motor sám o sobě žádných úprav nedoznal, tady už opravdu asi není co měnit. Jiné je pouze přemapování, NCR Millona 16 používá vlastní elektroniku odvozenou od té závodní. Kromě kontroly trakce a sběru dat nabízí 3 uživatelem nastavitelné mapy. Nová je také spojka NCR Corse s titanovým krytem.
Při konstrukci podvozku sáhli u NCR do police s nápisem „racing hi-tech“. Přední a zadní tlumiče pochází od Öhlinsu – na předku najdeme zlatou vidlici FGR 000, samozřejmě kompletně stavitelnou, na zadku pak monoshock TTX. Základní ergonomie, úhel hlavy řízení a rozvor byly zachovány dle Desmosedici RR.
O brzdy se postaralo Brembo, na předku pracuje dvojice čtyřpístkových radiálních monobloků Racing, na zadku pak dvoupístek stejného typu. Zajímavostí je použití kotoučů Braketech AXIS/CMC z keramického kompozitu.
Na vrcholu
Nevím, jestli mělo smysl pustit se do překopání Desmosedici, nevím, jestli mělo smysl posunout to celé ještě dál. Netuším, kolik takových strojů s tajnou, ale rozhodně astronomickou cenou dokážou u NCR prodat, ale jedním jsem si naprosto jist. Dokázali vyrobit to nejlepší, co současný motocyklový průmysl umí. Vzali kult, posunuli ho dál, a navždy se tak zapsali do motocyklové historie. A to rozhodně smysl má. Pokud kdy o NCR někdo pochyboval, teď už nemá šanci.
Foto: NCR
