Přiznám se, že fakticky nevím, čím začít. Je to podobný pocit, jako když zatáhnete do temný uličky svoji první holku. Určitě víte, co tím myslím… Nová Panigale je totiž zcela jistě tou nejvíc sexy motorkou, jaká kdy byla vyrobena. Nám se jako prvnímu časáku v Česku poštěstilo na ní projet a tohle bych vám chtěl o 1199 povědět.
Začnu u toho, co vás praští do oka jako první. 1199 je naprosto úžasný kus nadčasové techniky, který bude pravděpodobně obdivován ještě za několik let. Asi se shodneme na tom, že není tak smyslně krásná jako 916ka, kterou pořád spousta lidí považuje za nejhezčí motorku v galaxii a která zdobí zeď nejedný garáže. Panigale je jiná – chytrá, moderní, vznešená a taky pořádně drzá. Jestli máte rádi techniku, pak tahle červená motorka pro vás musí být regulerní porno.
Dvouválec s nadpozemským výkonem, nízkou váhou, elektronickým podvozkem, kontrolou trakce a excentricky umístěným zadním tlumičem je něco, na co se dokážu donekonečna dívat a obdivovat. Pokud byla 916 vytvořena s ohledem na krásu, pak z Panigale mám pocit, že ji udělali tak, aby byla co nejefektivnější. Každá křivka, každé zaoblení má svoji funkci a tou není nic jiného, než být nejrychlejší.
Když jsem do tištěného Motohousu psal, že si nedokážu představit, jak pojede dvouválec s výkonem 195 koní, tak teď už to vím naproto přesně. Přátelé, tahle motorka změní váš pohled na svět! Vím, představení Panigale předcházela pořádná mediální masáž, takže všichni tak nějak počítáte s tím, že to bude masakrální zážitek…
A on to skutečně je! Z motoru a jeho chuti točit se mám pocit, jako by měl o dva válce navíc. Můžou za to extrémně krátký zdvih a písty s průměrem půllitru. Jo, v nízkých a středních otáčkách nemá takový tah jako starý motor Testastretta v 1198S, ale nahoře je to naprostej uragán výkonu a točivého momentu, kterej se nedá s ničím ve své třídě srovnat. Není to zas tak rozdílný pocit, jaký máte při plném plynu na BMW S 1000 RR. Ta strašlivá chuť zrychlovat je tady taky a vůbec nedokážu pochopit, jakto že se ten motor po dvou minutách nerozletí na prvočinitele. Zajímá vás, jak je rychlá? Na 1,2 kilometrový rovince jsem v docela slušný písečný bouři viděl 284 km/h a ta bestie pořád zrychlovala…
Už jsem vám říkal o rychlořazení? To je mimochodem to nejlepší, které jsme měli možnost na sériové motorce vyzkoušet. Je ohromně rychlé, jemné a ani jednou jsem netrefil falešný neutrál, což se dá u Ducati považovat skoro za zázrak. Tady se pořádně zamakalo na mechanice a je to sakra znát!
Pokud se ptáte, jestli jsem cítil (nebo spíš necítil) jasnou odezvu od přední kola, tak vás asi maličko zklamu. Panigale je stejně citlivá jako ostatní motorky od Ducati a vůbec nevadí, že už nemá klasický trubkový rám a používá stejnou technologii motoru jako nosného a namáhaného prvku podvozku, na kterou si vloni Valentino tolik stěžoval. Upřímně – odezva z předního kola je parádní, ale na druhou stranu musím říct, že já rozhodně nejsem pilot MotoGP a žádný běžný smrtelník nedokáže dostat motorku na takový limit, aby poslal podvozek do úzkých. Mě ke štěstí stačí to, že jenom díky použítí monokokové konstrukce rámu celá motorka zhubla o skoro pět kilo.
Při jízdě je 1199 ohromně pevná (musí být, když se musí vypořádat se skoro dvoustovkou koní) a jistá za každé situace a taky perfektně zatáčí – rozhodně rychleji než kterákoliv jiná mašina v litrové třídě. Už dávno to není klasická Ducati, která se v rychlých překlápěčkách musela do změny směru tlačit masivním protirejdem a tlačením do stupaček. Je to možná trochu přehnaný, ale Panigale zatáčí jako malý a obratný dvoutakt. Široká a vysoko umístěná řídítka tomu pomáhají a vy díky tomu máte nad motorkou absolutní pocit kontroly. Co na tom, že se na zadní kolo žene síla 195 koní, která chce zadní SuperCorsu rozervat na cucky na každým výjezdu. Mám pocit, že jsem pánem situace a díky tomu můžu jet rychle.
Musím ale říct, že Panigale je docela svéhlavá a při opravdu agresívní jízdě celkem neklidná motorka. Na výjezdech ráda vrtí řídítkama, ale ne tolik, aby vás to vyděsilo (je tady i stavitelný tlumič řízení) a museli jste ubrat. Kdepak, je to přesně opačně – jako by vám říkala, abyste na ni zatlačili ještě o kousek víc. A jsme zase u tý tmavý uličky s úplně cizí holkou…
Panigale je taky novým mezníkem v použité elektronice. Je tady všechno – osmistupňová kontrola trakce, kombinované ABS, vypínatelný quickshift, elektronicky stavitelný podvozek, nová TFT přístrojovka s displejem kvalitnějším než iPhone nebo elektronická asistence motorové brzdy EBC. A na tu se chci zaměřit. Při tvrdých brzdách vám systém pomáhá tím, že maličko otevře klapky a elektronicky přidá lehce plynu kvůli zamezení poskakování zadního kola po silnici.
Ke klasické antihoppingové spojce se tak přidává další systém, který z vás pomáhá udělat lepšího řidiče. Je to paradox – stojíte na brzdách (ty jsou mimochodem naprosto boží), vytřeštěný oči zaměřený na bod k zatočení a kompůjtr vám do toho lehce přidává plyn… naprostej blázinec, říkal jsem si. Ono to ale funguje parádně, protože elektronika za vás dělá to, co byste jako správný pilot měli dělat vy. Když se nebrzdí, mělo by se přidat – taková je závodnická poučka, přeci.
Před odletem na tenhle test jsem sám sobě říkal, že musím být objektivní novinář (jestli vůbec něco takovýho existuje), i když jsem se do Panigale zamiloval už dávno před tím, než nám ji v Miláně poprvé ukázali. Ne, nebudu vám nic nalhávat. 1199 Panigale udělala pro sportovní dvouválce to, co udělalo před dvěma roky BMW S 1000 RR pro superbiky. Chcete se to s ní rozdat? Vůbec se nemusíte namáhat. Ať už řídíte cokoliv, tak Panigale je rychlejší, dokonalejší a víc sexy. Chci ji a vy budete taky. Jestli si myslíte, že se jejímu šarmu ubráníte, zamluvte si testovací jízdu a pak nám napište, jestli jste už byli vyrabovat svoje konto…
Foto: Gigi Soldano
