Kategorie cestovních endur se během posledních let rozrůstá tryskovým tempem. Svoje polínko do ohně přiložila letos i Honda, z jejíž nabídky zmizelo stařičké Varadero, aby udělalo místo pro novinku s překvapivou specifikací – čtyřválec v Crosstoureru. A my už víme jaký je.
Právě jsem se vrátil z Hradu…ne, vlastně ze Španělska. Honda tam sezvala novináře z celého světa, aby je seznámila s asi nejpodstatnější letošní novinkou ve svých řadách, cestovním endurem Crosstourer. Po všech možných prezentacích nás čekalo to důležité – 200 km parádně rozložených mezi dálnice, silnice první třídy i zakroucené horské silničky. Nechyběla dokonce ani krátká enduro vložka.
A začnu tím nejpodstatnějším, proč otálet? Nebudu zastírat, že jsem k tomuto modelu byl poněkud skeptický a že mě čekalo obrovské překvapení. Honda udělala skvělý kus práce, tahle motorka je úžasná. Nejen, že se může směle postavit všem svým přímým konkurentům, ale většinu z nich hravě strčí do kapsy.
U Hondy byste tak nějak očekávali, že bude dobře fungovat. Že se na ni posadíte a budete hned jako doma, že se bude chovat poslušně, nebude vás děsit, prostě nejhodnější kočička. Ano, tak to přesně je. Co by ovšem většina z nás nečekala, že by cestovní enduro této značky mohlo také být neuvěřitelně zábavné. A světe div se, ono je!!
Kdo by tipoval, že čtyřválec nebude pro takovou motorku tím pravým ořechovým, pletl by se (stejně jako jsem se spletl já). On není 4vál jako 4vál – konfigurace V4 přináší obrovské výhody. Za prvé je motor neuvěřitelně kompaktní, což dovoluje motorce, aby byla v těch správných partiích (spodní část, sedlo) úzká. Takže přesto, že Crosstourer nepůsobí jako žádný drobeček, nesedíte na něm jak na gynekologickém křesle, ale parádně ho čapnete mezi stehna a vodíte jako pocitově menší motorku.
Za druhé…a to bylo pro mě největším překvapením…motor má úžasný charakter. Ne, nebojte, neupsal jsem se, ani teď nesedím v jednom z pokojů psychiatrické léčebny. Samotnému mi to jde docela těžko přes pusu (teda prsty), ale je to tak. Tenhle motor má charakter! Je silný, živý, parádně si chroptí a i přesto, že jede bez zaváhání od spoda až nahoru, neni to žádnej nudnej patron. Chováním i zvukem je velmi podobný poslednímu boxeru od BMW jen má ještě víc síly – 129 koní a 126 Nm v porovnání s 110 koňmi a 120 Nm u BMW. A nejsou to jenom čísla, ale také osobní dojem.
Že se budete moct v poklidu projíždět a kochat nebo nasadit slušnou dálniční rychlost a pádit do dáli, byste asi čekali. Ovšem, že se s touhle motorkou svezete i sportovně, to už asi tušil málokdo. A po pondělní projížďce vám můžu s čistým svědomím říct, že nejen, že si s Crosstourerem pěkně vypláchnete mozek adrenalinem a budete se tlemit jak malí parchanti, ale také to, že ve správných rukách tahle motorka spráší v zatáčkách kde co. Nevěříte? Chápu, taky jsem nevěřil, ale je to tak. Kromě silného motoru je tady také skvělá ovladatelnost.
Velmi omílaným problémem této motorky byla od jejího představení hmotnost – 275 kilogramů (provozní) je v této kategorii nejvíc a dokonce víc, než vážilo Varadero. Já ale dodávám výrazné jenže. Po spoustě let, kdy na tiskovkách a prezentacích Hondy posloucháme řeči o mass centralization (centralizace hmoty) musím uznat, že tady se jim to vážně povedlo. Motorka působí těžkým dojmem pouze pokud s ní manipulujete na místě, jakmile se rozjedete, je to všechno pryč. Je cítit, že váha sedí přesně v tom místě, kde má a Crosstourer je i v rychlých překlápěčkách velmi dobře ovladatelný.
I přesto, že Honda otevřeně mluví o tomto modelu jako o kategorii Crossover, tedy jakémsi ekvivalentu automobilů SUV, dostali jsme možnost vyzkoušet ho mimo asfalt. A to bylo další velké překvapení. Se šotolinovými cestami si Crosstourer nejen v pohodě poradil, ale byl také zábavný. Má sice kontrolu trakce, ale ta se dá snadno vypnout. Motorka se pak na nezpevněném povrchu velmi dobře kontroluje. Škoda snad jen to, že TCS nemá možnost nastavení ve stupních, to by pak umožňovalo zábavné driftování i těm, kteří to standardně nezvládají. Každopádně velká pochvala systémům kontroly trakce i ABS, oba jsou skvěle nastaveny, neotravují vás a zasahují až opravdu v krajní nouzi.
Ovšem jestli Crosstourer v něčem překvapil, pak je to volitelná automatická dvouspojková převodovka DCT. Honda na ní hodně zapracovala a z ucukaného protivného automatu na VFR dokázala udělat něco neuvěřitelně příjemného. Nahoru řadí přesně tam, kde byste řadili vy, dolů to chce v některých případech pomoci tlačítkem, ale…a teď pozor…novináři, kteří od začátku prohlašovali, že automat je blbost (včetně mě), uznali, že by o něm při koupi Crosstourera minimálně uvažovali a mezi méně skeptickými se dokonce našlo i pár takových, kteří by DCT bez váhání brali. Chápu, že se tomu z pohledu čtenáře bude špatně věřit, ale dávám vám za to ruku do ohně, tahle převodovka je výborná.
Pokud vám přijde, že je toto krátké shrnutí plné slov skvělé, parádní a překvapení, nepletete se. Sám jsem velmi překvapen, ale tahle motorka je prostě skvělá a parádní. A to dokonce tak, že jsme se se všemi kolegy novináři shodli na tom, že na první pocit je minimálně stejně dobrá, ne-li lepší, než etalon této třídy BMW R 1200 GS. Ne, nedělám si z vás srandu! Víc samozřejmě prozradí srovnávací test těchto dvou strojů, který momentálně vidím jako absolutní nutnost. Každopádně na test ze Španělska se můžete těšit v MH 5/2012.
Foto: Honda
