Přijde vám při pohledu na fotografie k tomuto testu něco nepřiměřené? Že jsme při výběru jezdce šáhli evidentně vedle? Asi ano, ale věřte, tohle bude trochu jiný test.
Mele se o tom pořád dokola – pohodlná, nepohodlná. O čem to ale vlastně je? Jakožto majitel si přeci můžu motorku upravit tak, aby mi vyhovovala i z hlediska komfortu. Hnout s řídítky není problém, upravit pozici stupaček také ne a přinejhorším se dá pořídit i měkčí sedlo.
Tak o čem se to vlastně dohadujeme? No dobrá, chtělo by to mít tyto vlastnosti vyřešeny hned v základu a krom toho ‒ komfort je i o jiných věcech. Důležitá je velikost motorky, ale také třeba využitelnost motoru při delších výletech nebo taková „drobnost“ jako ovládání spojky.
Překvapení
A teď už bez okolků, Ducati 848 tohle všechno zvládá bez problémů. Že jsem se zbláznil? Ne! Už sama Ducati při představení tohoto modelu prohlásila, že nejde o ortodoxní okruhové náčiní, ale o každodenně využitelný stroj.
Moje argumenty? Tak předně velikost. Je stejně dlouhá jako její větší sestra 1198 a ta rozhodně není žádný supersportovní žužubombon (rozvor 1430 mm) a dokáže se postavit všem velkým litrovkám. I pro moji dvoumetrovou postavu nacházím na 848 dost místa jak mezi sedlem a nádrží (třeba pro Carlose je méně pohodlná, protože se musí víc natahovat), tak mezi sedlem a stupačkami. A světe div se, i moje zadnice velikosti menšího hrocha se sem nejen vejde, ale má kolem sebe tolik místa, že není problém během jízdy střídat několik pozic.
Somik: Já se tam vejdu
Takže, já se vejdu a díky příjemné cestovní pozici (hodně mi připomíná VTR1000F) nemám problém s ní urazit několik set kilometrů denně. Ale co to ostatní? Zásadní problém nastává v momentě, kdy je potřeba s sebou vzít nějaké to zavazadlo. V sérii je to takřka nemožné. Na zadní partii chybí jakékoliv úchyty a krom toho jsou nebezpečně blízko rozpálené výfuky. Takže chyba číslo jedna (ovšem lehce řešitelná sportovními brašnami nebo nosičem). Moc dobře na tom nebude ani spolujezdec, berte to spíš jako nouzovku. Sedlo je maličké a navíc klouže. Tady přichází na řadu přestará pravda: „Správná motorka má být jednosedadlová a správná holka dost tvrdá.“
Síla emocí
Zdá se vám, že příliš dlouho mluvím o nudné statice? Pak věřte, že je to proto, že se trochu bojím se pustit do popisu jízdy. Celý test by se totiž od tohoto místa mohl stát pouhými citoslovci.
A všechna ta och, jé, hrrrr, hej, jupí nebo hurá by ani nestačila. Nejlépe tuhle motorku ale asi stejnak nejlépe vystihuje wauuuuu. Už když k ní přicházíte, doslova jásáte nad tou krásou. Vedle precizně zpracovaných japonských strojků působí jako socha, pocta motocyklovému designu.
Jenže pak nasednete a ještě se to posune dál. Je tak neuvěřitelně úzká, že máte pocit, že se vám kolena pod nádrží každou chvilku dotknou. Nedávno jsem jel na malém cafe raceru kamaráda Žemly a tohle je hodně podobný pocit. V zatáčkách se s ní neperete, jen si ji přehazujete jako list papíru.
Cesťák?
Takže zase zpět do reality. Pokud jste to pochopili tak, že se vám snažím namluvit, že je 848 ideální cestovní motorka, beru to zpět, to jsem říct nechtěl. Pod sedlo dáte tak akorát žvýkačky (a ještě o ně přijdete, protože se rozehřejou), spolujezdce nesvezete, s pakováním máte problém a menší postavy budou po pár stovkách kilometrů postrádat funkční zápěstí. Některé pravdy prostě nejdou oblafnout…
A 848 je a navždycky zůstane prostě „jen“ supersport. Pak ovšem přichází to velké ALE…, kdy zjistíte, že právě na téhle motorce můžete v klidu jezdit každý den. A nejen, že to zvládnete, ale navíc si to skvěle užijete.
A to bych viděl jako svou dnešní velkou výhru. PROSTĚ to jde… A kdo tvrdí, že ne, tak to je jenom hloupej rozmazlenec a nic netušící křikloun.
Kompletní test naleznete ZDE ve formátu PDF
Foto: Radek GAS Michna
