Začalo to jednoduše. Potřeboval jsem se dostat na Těrlicko na závody. Mohl jsem sice jet s kámošema dodávkou, ale přeci jen ještě nejsem zas tak starej bakelit, že
„A co takhle zase vymazat nějaký ten motorkářský blud,“ napadlo mě prakticky souběžně a ihned jsem začal tento nápad realizovat. V motorkářských periodikách píšou, že jednoválec je pro dlouhé cestování blbost! Tak uvidíme. Před několika týdny jsem předvedl, že 600 km v sedle šestkového supersportu není žádná útrapa, a tak teď to bude skoro tisícovka za dva dny v sedle rozjančeného motarda. Bylo rozhodnuto, nezbývalo než vyrazit.
Co ale vybrat? Nějakou ostrou mašinku, to by byla sice výzva – ale je mi jasné, že těmhle lehoučkým křehotinkám se život měří v motohodinách, takže bych byl spíš prznič, než bych tím čtenářstvu něco oddemonstroval. Každopádně svůj nápad nechci vzdát.
Volba tedy padá na Yamahu XT660X. Legenda s jedním válcem, na nízkých kolech a s uzoučkým sedlem – motorka, jejímž synonymem je město a zábava. „Bude tě bolet prdel, přijedeš rozsekanej jak rákos…“ dostalo se mi povzbuzení na úvod. „Dáš to v pohodě, ale bude to děsivá otrava…“ snažili se druzí kontrovat. Jenže to už dávno vrčela…
Hory, doly, dědiny
Cesta je jasná. V pátek mám víc času, takže si to můžu dovolit: Praha – Hradec Králové – Šumperk – Ostrava. Na kilometry víc jak 400, ale žádná dálnice, spíš okresky a jako bonus hodně zatáček nahoře v horách.
První, co začínám na motorce řešit hned po několika kilometrech, je samotný posez. Při vyšších rychlostech potřebuje, aby bylo víc zatížené přední kolo, takže žádné „uvelebení se“ na rovné části sedačky, ale hezky zalézt co nejvíc dopředu do zlomu. Pak motorka dělá přesně to, co má.
Rovinky směrem na Hradec vyřešeny. Motorka má všude dost síly i rychlosti, předjíždění v ucpaném pátečním provozu je spíš zábava. 180 kilogramů v plné polní s veškerou náplní, vždyť to je spíš hračka než motorka. Zastavuju co 100 kiláků, už dvakrát po cestě se setkám s tím, že se mě na XTéčko někdo z kolemjdoucích ptá. Září novotou, a proto přitahuje pozornost.
Hovor se povětšinou stáčí na fakt, že dotyčný někdy v minulosti měl, anebo někdo v jeho okolí tenhle jednoválec má a že to stejnak byla nejlepší motorka a že všechno vydrží a že vlastně nikdy nebyla moc drahá (na cenu většinou narazíme, když dotyčnému prozradím, že v současnosti dokážete funglovku u Yamahy pořídit za hodně vyvoněných159 tis. Kč…). Lidem je ta motorka blízká, o tom nemůže být debata!
A nezacuká a nezacuká
Hory, Jeseníky. Tahle část naší republiky mě letos okouzlila a jsem moc rád, že se tu můžu projet ještě jednou. Nyní na motorce, která by měla být na blbnutí v zatáčkách jak dělaná. Opět si musím hlídat to zasednutí do přední části sedla (hodně kilometrů vás přivede k tomu, že si tak vlastně i ulevíte) a užívám si iksťo v náklonech a v zatáčkách.
Tady mi přijde smysluplné citovat další z informací, kterou na téhle motorce prověřil čas. „Motor vydrží hrozně moc, na jednoválci najedete v pohodě desítky tisíc kilometrů a bez větších komplikací,“ čítával jsem často v debatách na fan-stránkách XT. „A jede přesně tak, jak ho to naučíte! Je to taková ta stará škola.“
I to je pravda, když budete jezdit švihem, nebudete se bát kvrdlat řadičkou a využívat brzdný efekt jednoválce – přijme to i on za své. Umí být rychlý, svižný, točivý, a to i přes fakt, že to možná na první pohled nevypadá. Čím víc překážek v cestě, tím větší sranda. Motorka postrádá otáčkoměr, ale v tom je to ještě lepší, musíte se dokonale sžít.
Pro běžného svižného turistu na vedlejších cestách skvělá. „Zážitek cesty v sedle XT by měl být pro každýho povinnej,“ napadá mě v té souvislosti, „každý by si ji měl na rok pořídit, aby se naučil přesně to, co potřebuje v dané chvíli motor – kolik otáček, kdy prospojkovat, na co třeba může být potřebná i zadní brzda.“
Ty všechny zákoutí (i s jedním blouděním) nahoře na severu pobírám jak bonbonieru. Vyzobávám některý libový úseky, leckde bych si to dal i dvakrát. Po téhle rozcvičce jsem s jednoválcem absolutně sžitý, jedu plynule, svižně, čistě – mám obrovskou radost, že vím, co mu dát. A rychle, jak to jen může na takových silnicích být, o tom snad netřeba povídat. Kdyby sem tam nezačala v kapli svítit bludička rezervy, nebyl by důvod zastavovat.
A hle, je tu Ostrava…
Cesta zpátky domů
Krátká rekapitulace. Spotřeba okolo 5 litrů, i když taháte. V hodně pomalých zatáčkách dávat pozor na dostatečné zatížení předního kola. A ve městě se nebát řešit situace „plynem“, protože ono je to tak stejně nejbezpečnější. To jsou výstupní data pro cestu zpět. Jedu z Ostravy dolů na Olomouc, pojedu velký kus po dálnici, spěchám.
Co říct k tomu? Tady prvně vzpomenu na slova škarohlídů, přiznávám, je to otrava. Chybí jí rychlost. XTéčko tedy umí předpisových 130 bez odporu, ale na dálnici se prostě nebavíte. Tím pádem se pořád tak nějak vrtíte, přesedáváte a přemýšlíte o kravinách. Je tedy nevhodná pro dálnici? Odpovím tak, že highway je pro tuhle motorku nutné zlo, aby se dostala někam tam, kde s ní bude větší sranda.
V rozsahu České republiky a blízkého okolí ale vůbec nehledejte žádný problém. Dáte to, nemusíte o tom vůbec dumat. Na delší cesty si pak musíte pořídit jen jednu důležitou příplatkovou výbavu – čas. Mám dodnes v paměti, jak jsem se ve Španělsku potkal s dvojkou českých maníků právě na XTéčkách. Kecali jsme tenkrát, a oni to udělali přesně tak, že jeli celý prázdniny tu dlouhou cestu po okreskách a často dokonce i po polňačkách. Užili si to báječně. A to je přesně to, co dokáže tahle motorka stoprocentně dát.
Foto: autor
paráda, díky!