Tihle šikovní Švédi dokázali vymyslet motorku, která vám úplně odstřelí soudnost. Prostě nic víc není! I ty jejich prsatý blonďatý holky jsou najednou jenom tupky a pozlátko – ne, ne, když tohle ochutnáte, už nikdy nepůjdete cestou zpátky!
Přiznám se bez mučení, že jsem Husabergy do loňska prakticky vůbec neznal. Věděl jsem, že tahle firma existuje, že jistě budou dělat zábavný mašinky – ale tím to asi tak končilo. Jejich motorky byly pro mě jenom další, skoro exoticky působící značkou, která to za čas, po několika neúspěšných pokusech, zabalí. A když teď před sebou mám jejich novej výtvor, to rozkošný motardový batolátko, jsem najednou moc rád, že se tak nestalo. Zní to jako nadnesenej kec (vždyť i já jsem myslel, že k tomu nikdy nedojde), ale garantuju vám, že až se na ní svezete, budete společně se mnou řvát nadšením…
Kde se vzal
Ze stojánku na mě vykoukla nádherná bílo-modrá motorka. Snažil jsem se fakticky dlouho, ale ze žádný strany jsem nenašel úhel, kde by mě něco zarazilo – všechno bylo přesně tak akorát, jak má být. Koukám na ostatní pisálky – jestli tady o ní někdo řekne, že je ošklivá, půjdu se prát… (No, naštěstí v tom okamžiku vidím Jendu, jak se nad ní rozpouští jak sedmiletá holčička nad fotkou Brada Pitta, takže je mi hned jasný, že v tom nejedu sám!)
Z levýho profilu je krásně vidět odhalenej motor a kdo se chce dozvědět něco nového, zaměří se právě na tyhle partie. Oproti ostatním výrobcům je to totiž něco docela jinýho. Válec je natočenej dopředu, továrna tomu říká 70tka motor. V rámu je zasazenej hodně vysoko, což zlepšilo světlou výšku motorky. Ta je sice zásadnější hlavně u endura, kde je nutný mít dostatečnou světlost při zdolávání těžkýho terénu, ale i motard na tom hrozně vydělal – ano, uhádli jste správně, zase se budeme po dlouhé době bavit o centralizaci hmoty.
Tenhle technologickej trend už dávno není výsadou japonských supersportů, ale postupem času se dostává i do motorek, u kterých byste takovej krok přece jenom nepředpokládali. Mít co možná nejvíc hmoty uprostřed je důležitým faktorem pro dobrou ovladatelnost stroje – je to tady, ovladatelnost přece supermotard potřebuje jako sůl! Vždyť tyhle motorky by měly být ve výsledku nejovladatelnější. Jsou to motorky hrozně blízké těm závodním…
Nápad a realizace takového záměru asi nebyla konstrukčně a technicky zrovna nejlevnější záležitostí, a tak nás potěšilo, že se nešetřilo ani na zbytku motorky. O tlumení se stará renomovaný výrobce White Power (dvorní dodavatel i pro KTM), přední i zadní tlumiče jsou kompletně nastavitelný a na předním kole pak najdete fantasticky vypadající radiální čtyřpístek od Magury. No co víc si už přát než konečně nastartovat!
První drc
Měl jsem štěstí, nebo to byla spíš docela obyčejná drzost. K rozpisu jízd na tomhle novinářském představení v Maďarsku jsem naklusal jako první a okamžitě začmáral svým jménem co nejvíc jízd na motardu. Nabídka motorek byla sice fakticky štědrá, ale v tuhle chvíli mě zajímala jenom jedna věc. Jak to pojede? Bude to ostrý? Nebo se na týhle 570ce projeví neúprosná ruka plyšové sterilizace moderní doby? Je mlha, pomalu k ní přicházím, slyším ji, už je nastartovaná – bude to dobrý, jde z ní strach.
Je malá a z toho jsem měl opravdickou radost. Výška sedla je zkousnutelných 895 mm, což tuhle motorku zpřístupní i menším postavám. Po usednutí si všímám, že si pod mou váhou (ten den asi tak 75 kg…) prakticky vůbec nekecla. Tlumiče jsou ze série tvrdý jak šutr, to bude v každodenním provozu bolet, ale to je věc v tuhle chvíli zcela nepodstatná. Trojúhelník řidítka – sedlo – stupačky působí uvolněně a řidítka mají akorátní šířku, páčky fungují bezchybně a jsou přesně tam, kam se vám prsty natáhnou intuitivně. Hmmm, ale už dost, to je pořád jenom samá teorie a vás určitě nejvíc zajímá, jak to doopravdy jede.
Odpověď je jednoduchá. Jede to moc. Motor o objemu 570 kubíků je bodrej silák na entou, o jeho neustálé snaze vyhazovat přední kolo do luftu nemusíte vůbec pochybovat. Vrkněte plynem a dunění z vejfuku vás nenechá na pochybách, že tohle je fakticky správně nabroušená motorka. Výrobce maximální výkon neuvádí, ale když vám řeknu, že to bude kousek přes 70 koní, asi nebudu moc daleko od pravdy. Motorka zatahuje mocně už od volnoběhu, a když ji podržíte, roztočí se s radostí až k omezovači. Mám skoro nutkání to přirovnat ke dvoutaktu, a to je pro Husaberg opravdu obrovitánská pochvala.
Jak říkám, na první tři kvalty zvedá plynem přední kolo, až si nejednou škrtne vzadu o zem espézetka, a když ho po pár kolech zvedám plynem ve stupačkách z jedný rychlý zatáčky na šestku, musím si trochu protřít oči. Je to fakticky jako z těch nejdivočejších vajec.
Nejhorší (nebo nejlepší?) na tom je, že Husar to dělá absolutně automaticky. Jako by mu to vůbec nepřišlo divný, jako by byl zrozenej k tomu, aby nás odbourával. Odvařenej jsem byl i z reakce na plyn, která je jemná jak dětská prdýlka. Na tomhle by uměla jet rychle i moje babička. Na výběr máte standardně ze tří palivových map, ale k motorce si můžete pořídit i software s USB kabelem, kterej jednoduše připíchnete do konektoru a můžete si po nocích hrát s nastavením správnýho krmení. Možná to zní jako blbost, ale dokážu si představit spoustu nadšenců, který se do toho hned pustěj, budou nad tím hrozně špekulovat – a pak se ve finále budou rozčilovat, že je zase ve třetí zatáčce předjel kámoš, kterej do motorky ani nehráb…
Protože o tom ta Huska taky trochu je. Pomůže hodně a s ledasčíms, ale na tu nejostřejší jízdu už bude pilot zase jenom sám.
Jako kámen
Z podvozku, nebo spíš z jeho tvrdosti, jsem byl první kola docela vykrojenej. Nevím sice, co jsem čekal, ale takovouhle rasovinu asi ne. Motorka i na sebemenším hrbolu poskakuje a hrozivě vrtí řidítkama. Odměnou za to je sice tvrdá, ale absolutně fantastická jízda a jasná odezva na jakýkoli impuls. Žádný pulzování zadku při plným plynu, žádný potápění přední vidlice při ostrých brzdách. Husaberg drží, drží a drží. Dokonce i v týhle zimě, kdy jsme skoro ani nedokázali udržet gumy ohřátý, jsem měl pocit, že se nemůže nic stát. Jo, a i za tyhle Michelinky by měl ten tlustej panďulák dostat státní vyznamenání a pusu od první dámy Francie (což bych si mimochodem taky dal říct) jako bonus k tomu. Ať už pošlete motorku do vinglu v jakýkoliv rychlosti, vždycky vás podrží ve stopě a trefí ten správnej vrchol.
Je to miláček
Ve Švédsku to trefili přesně na komoru. Udělali motorku, se kterou je fantastická zábava, ale nikdy nebudete mít pocit, že vás chce kousnout. Servisní intervaly jsou delší a tím pádem nemusíte po pár motohodinách dělat olej a ventilový vůle. Motorka na každej den? To se ještě uvidí, ale našlápnuto na „nejzábavnější motorku roku” má víc než dobře.
Podívejte se na naše onboard video z testování:
Foto: Archiv
