Tvrdohlavá věc: Honda NTV 650

Projděme se pamětí do doby, kdy bylo všechno jinak. Například motorky si tehdy ještě myslely, že mají sloužit, jezdit a vozit nás furt a napořád

Je to zrůda, ale mám ji rád. Mám k ní dokonce velice osobní vztah. První půlhodinku sbírání podkladů pro přípravu článku trávím na mobile.de a jen tak se, záložku po záložce, probírám stránkou inzerátů na tohle hranaté NTV. Legendární dvouválec dnes už seženete někde okolo 1000 eur a dokonce jsem vystopoval kousek za 1500 v originálním stavu od prvního z majitelů. A co si budeme nalhávat, chytlo mě to tak, že jsem měl hodně co dělat, abych se tam nerozjel a patnáct zelenejch eurobankovek Jürgenovi nevyplázl.

Nedivte se. Byla to moje první pořádná velká japonská motorka. Čtyřtakt, véčkovej motor, s objemem kosmicky větším než měly třiapůle a emzety. A taky to byla motorka, na který jsem pak objel půl světa, nebo teda přesněji řečeno půlku Evropy – byl jsem na ní najednou v Alpách, pak na Gibraltaru i v Portugalsku nebo naopak na severu Francie, kde mi bylo dáno pochopit, jak vysoký a silný dokáže být oceán. Měl jsem pak hromady, možná až sprostě řečeno „tuny“ motorek, ale žádná už mi nedala tolik jako tahle malá a hrbatá. Možná naivní ohlédnutí, ale alespoň můžu povídat.

Jaká tedy byla? NTV přišla na světový trh v roce 1988 a byl to poměrně průšvih. Motorka sice byla postavena na základě léty prověřeného (dobová mysteriózní hláška) motoru z VT500 (ten byl na trhu bezmála deset let), ale zbytek za moc nestál. Hlavně podvozkově se první modelová řada NTVéčka moc nepovedla. Motorka padala příšerně do zatáček, zacvakávaly se jí řídítka, chyběla jí jistota. Bylo to dokonce tak moc špatně, že první upgrade následoval vlastně už příští sezonu, tedy v roce 1989, kdy se jízdní vlastnosti povedlo mírně vylepšit a v krajině nenáročných uživatelů a turistů zavládl konečně mír a hlavně kýžená jistota.

V této podobě se pak NTVéčko udrželo v nabídce Hondy až do roku 1997, kdy ho vystřídala na stejné platformě postavená Honda 650 Deauville, která však byla víc do cestovna. Ta už ale zasvěcené tolik nebrala. Původní byl přeci jen naháč. I když, viděno dnešní optikou, tak trochu tuctovka. Celý bok je vlastně jen litý rám, motor se vzdal žebrování a v rámu se před námi skoro schovává. Motorce jako by chyběla dominanta, tedy pokud za tu nevyhlásíme rozlohou obří černé sedlo a pod ním zřejmě pravítkem navržený plast volně přecházející do zcela brutálně obdélníkového zadního světla.

Tohle by si dneska už vážně ani neškrtlo. A přesto. Když se na tu motorku zadíváte podrobněji, najdete na ní momenty, které dávají smysl. Fantastická byla například nádrž. Konečně jsme měli něco pořádnýho mezi nohama, konečně jsme poznali, jak se staví velká motorka. Vlastně už díky ní jsem tehdy pochopil, že motorka se řídí tělem, a ne rukama! Bavil mě i ten posez s lehce pokrčenýma nohama, stejně jako narovnaná záda, která ani po 500 km za den (na naháči!) prostě nikdy nezabolela. Dochází mi, že dodnes vlastně testovačky s tímhle „ideálem“ podvědomě srovnávám.

A stejně tak servis. Chápejte, v devadesátých letech jsem měl výplatu cca 6000 Kč a ta motorka stála na inzerát skoro 100 000 Kč jetá. Takže se prostě nesměla rozbít, nesměla upadnout, nesmělo se nic porouchat. To byl hodně podstatný argument, obzvláště v devadesátých letech a v Čechách. Proto mělo NTV takovou sílu držet si cenu, tu byla vlastně až jistota, že vás nic nevyšplouchne. Motor dupal spokojeně i po 100 000 najetých kilometrech, zadní kolo vodil bezpečně (i když s malými prodlevami) kardan a převodovka byla sice hlučná a první dva kvalty asi až moc dlouhé, ale taky byla věčná.

Super na cestování byla i spotřeba. Jezdila naložená i nenaložená pořád pod pět litrů, což byla taky výhoda – v přepočtu na naše stál už tehdy benzin ve Francii skoro 40 Kč. Z praktických věcí si pak ještě vzpomínám na kamaráda, který si na svou NTV namontoval plexi z doplňkové nabídky a nakonec tuto plastovou věc zase odšrouboval, protože se mu ve větších rychlostech rozklepávala řídítka. A taky má spolujezdkyně si stěžovala, že sedlo je sice měkké, ale o to rychleji se prosedí.

Jinak už mě nenapadá nic, s čím bych se po reálném ujetí nějakých 40 000 km setkal. Tak hrbatá, macatá, železná a tvrdohlavá věc vlastně jen jezdila a jezdila. A to bude podle všeho i dnes, po dvaceti letech, jestli se rozhoupu a do Norimberka si pro ni dojedu…

Honda NTV 650

Vyráběna: 1988–1997
Motor: V-2 dvouválec 52°
Objem/výkon: 647 cm³ / 57 koní
Vidlice: teleskop, bez možnosti nastavení
Brzdy: 2x 316mm disk
Váha s náplní: 212 kg
Zrychlení 0–100 km/h: 5,3 s
Max. rychlost: 265 km/h

Foto: archiv