Existuje pár možností, jak zahnat příznaky zimního motorkářského absťáku. Tou nejlepší je koupit krosku a jezdit celoročně. Nebo odjet někam, kde je teplo. A nebo vyzkoušet něco trochu jinýho – třeba ostrou čtyřkolku se zadním náhonem. Milovníci driftů a chuligáni by měli zbystřit.

Čtyřkolky jsem vždycky považoval za něco, s čím může být za určitých podmínek docela sranda, ale z pohledu absolutní zábavy na motorku prostě mít nemůžou. Na to jsou moc těžký a mají zbytečně moc kol. Několik pracovních strojů už jsem měl možnost vyzkoušet a kromě užitku někde v těžkém terénu jejich smysl moc nechápu.

Řízení je většinou těžký a bez citu, ale jako zdaleka největší problém vidím jejich hmotnost a hlavně její rozložení. Když chcete trochu blbnout, vždycky vám bude v hlavě blikat červená kontrolka, která varuje před převrácením (jednou se na mě mojí vlastní vinou taková třistakilová machna ve výjezdu převrátila a nebylo to nic, co bych chtěl zažít znovu…). Vážně, pokud máte s užitkáčema zkušenosti, asi mi potvrdíte, že pocit sucha a bezpečí je poněkud jiný.

Sporty…

Sportovní čtyřkolka je ale docela jiný kafe a když máte navíc k dispozici zasněženou louku, jako takový velký soukromý hřiště, musel jsem to zkusit. Do oka mi padla čtyřipade YFZ od Yamahy. Malá, silná a už od pohledu pořádně naježená mašina. Ani nevím proč, ale ten design se mi opravdu líbí. Je tak nějak “ostrá” – každý plast končí zářezem, nikde moc oblých tvarů. Tohle vážně není stroj na práci. YFZ450 má jediný úkol – pobavit svýho pilota!

Obdivuju její jednoduchost a zároveň vyspělou techniku. Pětiventilová čtyřipade s dvojicí vaček je pořádně silnej chasník – rozhodně dost na to, aby vás při neomaleným používání dostal do problémů. Tahá za ruce už od volnoběhu a víc než kdy jindy jsem měl pocit, že “kolik přidám, tolik tam mám”.

Nechci říct, že to byla neřiditelná brutalita, protože dávkovatelnost má tenhle čtyřtakt výbornou, ale toho výkonu tam je prostě víc, než kdy dokážu využít. Na první dva kvalty s lehkostí zvedá předek a nemá problémy s utrhnutím zadku do smyku prakticky kdykoliv. Dodávka výkonu je díky karburátoru hodně přímá a nemůžu říct, že bych nějak postrádal vstřikování. V motoru je jistá dávka surovosti, a to mám rád. Jo, tuhle čtyřkolku je potřeba řídit…

Funky mašina

-7 stupňů není zrovna ideální teplota pro testování (motor chytnul i po mrazivým spánku venku na drc), ale v tomhle případě to vlastně ani nevadí. Na tomhle strojku nemáte čas řešit nic jinýho, než řízení samotné. Takže to, že máte omrzlej nos, ze kterýho trčí rampouchy, je vlastně prkotina – hlavní je držet plyn a bavit se!

Ta mašina za celý odpoledne vlastně nejela jednou rovně. Byl to smyk za smykem v plným protirejdu. Pokud se ptáte, jestli je to lepší než na motorce, tak musím říct, že je to jiný. Na mašině pořád řešíte nedostatek přilnavosti, tady malý grip vlastně hraje pro vás. Navíc je tady docela falešnej pocit neohroženosti, protože díky malé výšce a velkorysému rozchodu kol je čtyřkolka hodně stabilní a s chováním čistě pracovních strojů se nedá srovnat. Tohle je mnohem lepší a daleko bezpečnější.

Podvozek podporuje dvojice tlumičů KYB z první generace sedmistovky Raptor, ale pro použití na hbitější čtyřipade mají jiné naladění. I přesto, že nejsou stavitelné, je jejich reakce rychlá a předvídatelná. Na čistě závodní použití by asi byla potřeba větši tuhost, ale pro hobby rekreační účely s nimi nemáme žádné problémy. Jízda je jemná a pohodlná a podvozek neprotestuje, ani když ve vás chytnou saze a ocitnete se na motokrosové trati – lehké skoky si v pohodě pobere, a víc vlastně není potřeba.

Profi závodník by asi díky síle motoru dokázal dostat podvozek do úzkých, ale ruku na srdce – na závodění jsou tady jiné mašiny. Třeba ostrý model YFZ450R s kompletně hliníkovými rameny a nastavitelným odpružením. Z mašiny jde ale pocit robustnosti a kvality, které je na světelné roky vzdálené čínským šmejdům, které zaplavili náš trh.

Žádný flákání

Její chování mě vážně mile překvapilo, protože z ní cítíte lehkost a hbitost. Čekal jsem jistou letargii a neochotu k rychlým reakcím, ale dočkal jsem se pravého opaku. Tohle je zkrátka super zábava a dokážu si představit, že bych něco takovýho měl doma.

Na nedělní “kravení” je to naprostá paráda, která vás dokáže nadobro vyšťavit za pár minut. Práce těla je tady totiž absolutním základem. V zatáčkách se musíte naklánět a svojí váhou pomoct čtyřkolce v zatočení a neustálý boj s řídítky je vzrušujícím zážitkem.

Překvapilo mě, že i když je tady náhon pouze na zadní kola, má čtyřkolka i na sněhu hodně slušnou trakci. S off-roadovými schopnostmi užitkáčů se nemůže rovnat (u nich máte většinou k dispozici i připínatelný přední náhon), ale tahle Yamaha se jen tak někde nezahrabe. Jakoby sama našla grip ve chvílích, kdy je potřeba a další sekundu se nechala pustit do krásného přetáčivého smyku. Jak to dělá, nevím, ale přestě takový jsem z ní měl pocit.

Co se mi nelíbilo? Maličko ostřejší by mohly být brzdy, hlavně ty přední. Zadek brzdí v pohodě a dá se dobře dávkovat, předek byl ale docela mdlý. Ocenil bych i nastavitelnou brzdovou páčku. Pravověrný motorkáře bude asi štvát ovládání plynu palcem, ale dá se na to zvyknout a tady je to hlavně z bezpečnostního hlediska. 

Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale tuhle mašinu bych jako vyplavovač adrenalinu klidně doporučil. Jasně, s motorkou je větší sranda, ale mrazivej víkend v jejím sedle, patřil k jednomu z nejlepších, který jsem kdy zažil. Zahoďte předsudky a vyzkoušejte to, třeba se v tom najdete.

Za 159 tisíc mi to přijde jako velmi slušná nabídka. Jenom dejte bacha, kde se s ní budete pochybovat, abyste zbytečně někoho neštvali. Zdá se nám totiž, že lidi jsou na čtyřkolky maličko víc alergický než na endura nebo krosky. Takže, jako vždycky s rozumem…

Foto: Gabriela Táborská

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno