V příštích dvou dílech se obecně pověnujeme ideální pozici jezdce na stroji, která výrazně ovlivňuje nejen to, jak budete na stroji rychlí, ale zároveň nám pomůže s trakčními schopnosti stroje v místech (například výjezdech), které by člověk při špatné postoji / posezu nebyl schopen vyjet.

Dnes se zaměříme základním pozicím jezdce při motocrossu, přičemž je důležité si uvědomit, že pozice jezdce na motocrossové trati bude upřednostňovat v mnoha bodech odlišnou filozofii, než jezdce endura.

Na MX trati jde především o to být pokud možno co nejrychlejší, což v překladu znamená, že potřebujete maximální grip pro akceleraci, ideální polohu pro brzdění a taky patřičnou stabilitu při průjezdu vinglem.

1. akcelerace
Při akceleraci valná většina MX jezdců sedívá a to lehounce nad zadní partií stroje, díky čemuž se zadnímu kolu dostává vyššího zatížení a zároveň oproti jízdě ve stupačkách ušetří jezdci podstatně větší množství tělesné energie, kterou jízda po trati vyžaduje. Proto jakmile vyrážíte ze zatáčky a nabíráte rychlost, zkuste tímto způsobem zatížit zadní kolo do doby, než naberete požadovanou rychlost.

Pozor, poloha jezdce se posouvá dozadu relativně málo, takže když to přeženete, budete mít přední kolo nekontrolovaně v luftu viz jedna z přiložených fotografií.

2.jízda maximální možnou rychlosti
Po dosažení maximální možné rychlosti doporučujeme jít do stupaček, ve kterých budete kompenzovat přejezd nerovností mnohem lépe než v sedě. Nestůjte křečovitě, nechte mašinu pracovat pod vámi a hlavně nekoukejte přímo před kolo.

Za ustálené jízdy ve stupačkách by měla vaše brada být cca na úrovni brejlí mašiny a lokty rukou by rozhodně NEMĚLY směřovat k tělu, ale naopak od těla. Díky tomu budou vaše paže lépe pohlcovat horizontální pohyb řidítek během propružení.

3. brzdy
Při brzdění například před zatáčkou doporučujeme znovu zasednout, ovšem na rozdíl od akcelerace směřujte posez pokud možno blízko k řidítkům, díky čemuž dojde k zatížení předního kola a tím i zvětšení jeho přilnavosti. Během brzdění se nebojte využít potenciálu moderních brzd, které ve spojení s drapáky umí stroj zpomalit téměř stejně efektivně jak tomu bývá u běžných silničních mašin.

4. vingl
Poloha mx jezdce v zatáčce závisí na několika faktorech. Jednak, jaký povrch na vás ve vintě čeká, tedy zda se koly opřete o drážku, nebo zda je povrch bez možnosti jakéhokoliv zapření a také na skutečnosti, zda-li po zatočení čeká na pilota akcelerace například na rovinku, nebo naopak další zatáčka.

Obecně platí, že lokty rukou by neměly být svěšené, ale naopak zvedlé, díky čemuž získáte nejen větší sílu potřebnou k řízení, ale také cit. Pozice těla / zadku by v případě průjezdu vinty drážkou či tobogánem měla směřovat cca do poloviny sedla, tedy cca nad stupačky. Ovšem pakliže zatáčíte třeba na trávě, kde se není o co opřít, doporučujeme sedět poněkud víc vepředu díky čemuž zatížíte přední kolo. Ovšem jakmile dojde k zatočení, přesuňte opět zadek víc dozadu, aby zadní kolo získalo požadovaný grip.

Opět platí pravidlo, nedívat se přímo před motorku, ale sledovat místo kam chcete jet.

POZOR!

Mnoho začátečníků dělá chybu, při které dávají „vnitřní“ nohu na zem v oblasti stupaček, tedy místy, kudy se běžně nohou opírají, když motorka stojí. Tato poloha je bohužel naprosto nevhodná, jelikož se při průjezdu zatáčkou s případným odšlápnutím noha opře o zem až v okamžiku, kdy je „zakopnutá“ dozadu = bez síly a efektu. Nohu vždy směřujte co nejvíc před sebe a nesnažte se s ní za každou cenu dotknout země. Noha je tam pouze jako pojistka v případě, že mašina ztratí adhesi a bude mít tendenci polehnout. V tom okamžiku se patou dotknete země a setrvačná síla vás sama „nakopne“ a zvedne z nepožadovaného náklonu.

Pochopitelně nepočítejte s tím, že z vás těchto pár řádků udělá druhého Cairoliho, nicméně naprostým začátečníkům mohou tyto rady přeci jen napovědět, jak se vyvarovat nejčastějším začátečnickým chybám. Pokud však chcete svou techniku skutečně vylepšit, chce to jen jezdit, jezdit a jezdit. neboť jak se říká: „trénink dělá mistry“.

Příště se pověnujeme pozici jezdce při enduru, která se na rozdíl od motocrossu ani tak nesnaží o maximální rychlost, ale o plynulou průchodnost a stabilitu v obtížných a někdy až s trialem hraničících pasážích, které se na MX tratích nevyskytují.

Foto: Archiv

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno