Máte před sebou to nejryzejší motocyklové náčiní. Tady nejde o žádné příkrasy nebo uměle vyvolanou touhu. Tihle tři pašáci mají jenom jeden účel – pobavit vás
Benelli je asi nejmíň známá motorka v dnešním testu. Stejně jako Triumph jde o řadovej tříhrnek, ale s větším obsahem motoru a tudíž větším výkonem – 128 koní je na tříválec dost velká nálož. A to hlavně s ohledem na to, aby ti po prudkým přidání plynu při výjezdu ze zatáčky zůstal v gatích rychlej pruh…
Benelli se chová ukázkově a podle mě jde o takový mezistupeň mezi Brutale a Triplem. Je dost tvrdá, řízení je určitě nejtěžší ze všech tří dnes testovaných motorek. Rám je zaručeně dost pevný na to, aby ti kdykoli dovolil jízdu na hraně, ale v ten moment už se nemůžeš tak úplně spolehnout na brzdy a podvozek, jehož nastavení má za následek dost časté rozklepání řídítek při přejezdu i malé nerovnosti jak na silnici, tak na okruhu.
Ze všech tří motorek v testu má nejmenší tendenci stavět se na zadní vzhledem k dost velký váze na předním kole. Dost otravná je taky malá světlá výška, kdy ve velkém náklonu začneš tahat po zemi ne stupačky, ale malý umělý krytky hadic od chladiče těsně u spodku motoru. Dvakrát se mi stalo, že úplně zblbly budíky a na delší rovince začaly ukazovat rychlost 365km/h….
TNT pohledem z venku
Přesto je jízda na Cafe-Raceru zážitkem, který tě bude nutit zdrhnout z práce dřív, nasoukat se do kombošky, narazit belinu a vyrazit si užívat zatáček na svý oblíbený silnici nebo nejbližším okruhu.
Je to ale ital, takže má i drobný „nálady“. Motorka to je krásná, ale jen od dvou metrů vzdálenosti. Při bližším pohledu si každý hned všimne divně poskládaných a pokroucených plastů všude po motorce, třeba chladiče jsou neskutečně na ráně. Oba jsou z boku pod přední částí nádrže a jejich cenu s čekací dobou dodání si netroufám ani tipnout. Hodně vychytaný je uložení zadního kola v kyvce pomocí excentru, ale napnutí řetězu je počin vhodnější spíš pro lidi z Menzy než běžnýho člověka… Jsem zvědav, co bude fabrika valit dál. Benelli koupili Číňani, výroba zůstala v Itálii, snad to je ku prospěchu věci a značka s tak dlouhou sportovní tradicí neskončí v zapomnění.
Jízda na jakékoli z testovaných motorek je zážitek, na který nikdo nezapomene, a ti šťastlivci, kteří jsou majiteli zmíněných strojů, se budou pokaždé, když vlezou do svý garáže, přiblble tlemit při pohledu na svý krasavice. Motorky vzbuzují emoce – jak při řízení, tak při pohledu na ně, a tady ty kousky tě jen tak neomrzí jako většina instantní japonský produkce.
TNT pohledem Kadla
Je to vážně krasavice, ale nechoďte k ní moc blízko – asi byste byli trochu zklamaní. Má moc pěkně vymyšlený detaily, ale většina z nich má humpolácký provedení a to mě mrzí. Od Italů jsem čekal větší cit. Líbí se mi zvuk i charakter motoru. Sílu má a oproti MV je tady i kousek tý pověstný použitelnosti. Není to totiž „janek“ jako Brutale.
Při jízdě okamžitě cítíte, jak moc váhy je na předním kole, a díky tomu máte sice dobrou stabilitu, ale taky pomalu reagující řízení. TNT potřebuje hodně dobrý gumy se sportovním profilem, jinak se na ní budete asi trochu trápit. Technicky není tak na výši jako Triple nebo MV a třeba brzdy mi nesedly. Asi už jsem zmlsanej z radiálů, který se dnes dávají skoro všude. Ze všech tří motorek je Benelli nejvíc na koukání, protože je to opravdu parádní kousek.
Souvisí:
TEST: Triumph Speed Triple 1050
TEST: MV Agusta Brutale 1078RR
Foto: Petr Štola
