Superbikové nebe: Ducati 1199 Panigale S

16.7.2014

1715

Není nic víc. Víc štěstí, brutality, rychlosti, dokonalosti. Nejnovější litry umí neuvěřitelné věci a my teď máme tu báječnou možnost je navzájem porovnat. Vybereme tu nejlepší? Ducati 1199 Panigale S vs. Honda CBR1000RR Fireblade vs. BMW S 1000 RR vs. Suzuki GSX-R 1000

TESTOVÁNO V ROCE 2012

O tom, co umí tyhle motorky, jste si mohli nechat před deseti lety jen zdát. Jen ti nejlepší závodníci v těch nejprestižnějších světových sériích měli trochu podobný nářadí, ale ani to nejde srovnat, protože vývoj letí dopředu tak strašně rychle, nic jim nestojí v cestě. Nacházíme se na samotném vrcholu technologického vývoje a tyhle motorky jsou to nejrychlejší a nejdokonalejší, co jsme si kdy dokázali vysnít a představit. Pořídíte-li si kteroukoliv z nich, můžete vzít jed na to, že ten stroj toho bude umět několikanásobně víc než vy! A to je na nich právě to nejvíc okouzlující…

Ducati 1199 Panigale S

Můžete mít závodní kapotované motorky rádi, můžete je milovat, ovšem na to, co se odehraje ve chvíli, kdy budete startovat Ducati, se stejnak nedokážete připravit. Srdce vám vyskočí až do krku a bude bubnovat v tom neuvěřitelným rytmu dunícího dvouválce. „… ta. ta. tata. ta. ta…“ Hádá se to v ní, pere, chrastí a skřípá, je svéhlavá jako divoký kůň, ale právě proto tak milovaná.

I nová, zcela převratná Panigale, neubrala nic na specifiku svého rodu, a to je dobře, to ji bude prodávat. Přistupujete k ní s respektem, nemáte za dvě minuty pocit, jako by vám odjaktěživa patřila. „Co kecáš, že nejede,“ mentoruje Carlos smířlivě směrem ke Kubovi, ale ten s daleko větší razancí přidává: „Pro mnohé předchozí majitele Ducati bude motor Panigale trochu překvapením. Jako by se vykašlala na spodní a střední otáčky. Nemyslí na ně, chce jen nahoru – jenže, co tam se děje, to už je vůbec mimo chápání. Dvouválec nad 8000 otáček, to je k neuvěření.“

Nechávám Kubu zasněnému čekání a první jízdu na okruhu a popíšu vám v krátkosti chování Panigale ve městě, chci ji porovnat s konkurencí, co se praktické stránky týče. Posez se mi zdá přijatelný, je to ale logicky horší než třeba na GSX-R a je i víc sportovní než na BMW a Fireblade. To rozhoduje o mnohém. Vlastně jenom hlídám chod spojky a snažím se to všechno sladit tak, abych se po městě pohyboval alespoň trochu logicky a elegantně. „Ne, na tohle opravdu není,“ hází ručník do ringu naše testerská dvojka, „ani při sebevětší snaze se nám nedařilo udělat dvě fotky ve městě, protože se jednoduše nenašla vhodně pomalá zatáčka, navíc dusot V2 vzbuzuje takovou pozornost, že se to nedalo udělat tak, aby na nás někdo nezavolal orgána…“

Vraťme se tedy do Brna. Půjde na okruh, na to je stvořená. Krátký (tedy za řídítky takového stroje se zdá krátký) dálniční přejezd se odehrál v pohodě, na dálnici se u Ducati dá trochu pohrát s podvozkem (všechno ovládání na řídítkách), takže subjektivně máte pocit, že jste si trochu pomohl a pohověl. Co nás ale hodně vyvedlo z míry, to byl fakt, že se ani takto dokonalá a kosmicky přesná novinka nevyvarovala klasického italského neduhu – palivoměr zkrátka kecá. Takže nám po cestě došel benzín, i když motorka ještě ukazovala, že nějaký ještě má. Pokolikáté už…

Najíždíme na okruh a dáváme první kola. „I tady se musíš ze začátku trochu popasovat,“ dodává Carlos, „jak ale zrychluješ, dá se jí víc a víc důvěřovat, ale hlavně – ta jízda začíná mít opravdu drive. Jdeš na stále větší otáčky a stále později brzdíš. Čím víc ji držíš pod krkem, tím víc je přesná.“

Logicky, tady totiž začnou v její prospěch všechny ty systémy, které nám pomáhají Panigale ovládat. Motor Superquadro se koupe v otáčkách, na sportovním displeji ji pořád musíš držet mezi osmi až desíti tisíci – nesmí vám pod tuto hranici ani spadnout, ani ji nesmíte o moc překročit. Přitvrdit podvozek musíte předem, protože v tomhle kalupu už není čas na spekulování a ledva stíháte jen mírnou korekci – model Panigale S má na zadku plně nastavitelný Öhlins TTX a přední vidlice Öhlins NIX30 o průměru 43 mm, nastavitelné elektronickým systémem DES. V tomhle okamžiku nemůžete chtít víc.

„Dojde vám to právě takhle v plným trapu na okruhu, jak dokáže být svezení na motorce nádherný,“ chrlí ze sebe Carlos po dokončení jedné z jízd, „víc a víc přidáváš, zrychluješ a pořád je kam. Miluju možnost využít trakci (tady je osmistupňová), stejně jako rychlořazení. Zapadá to do sebe a Panigale tě v tu chvíli neuvěřitelně baví.“ Nadšení ale rázem trochu zchladí Kuba svou celkem reálnou připomínkou ohledně ceny téhle motorky. „V přepočtu nějakých 660 000 Kč, to se prostě musíš v tu chvíli totálně zcvoknout, abys to tam pustil na absolutní knedlik. Vůbec si netroufám domyslet, co by stálo, kdybych tady s tím břink.“

Jo, tak to bezpochyby. Jízda na okruhu je tady napůl zábava, ale napůl taky bláznovství. Musíte tu počítat s tím, že můžete o motorku přijít (nebo ji poničit), a pokud tedy zvažujete koupi Panigale, musíte i tohle řádně domyslet. Dostanete absolutní esenci čisté racingové zábavy, ale s budoucností postavenou na samotném hrotu ostří žiletky.

Pádíme domů, znovu se vracím za její řídítka a znovu se mi potvrzuje to, co jsem řekl na začátku, posez maličko zakrslejší, ale tělo se stále víc přizpůsobuje a srůstá s ní. Takže verdikt Panigale? 65 % na okruhu – 35 % motorka na běžné ježdění. Ale je tu rozhodně nejvíc emocí, sexu a náruživosti ze všech čtyř, které jsme se rozhodli dnes porovnat, a to je pro mnohé z nás prostě nejvíc. Když ráno otevřete vrata garáže a ona na vás mrkne, budete se cítit božsky.

Ducati 1199 Panigale S

naše kolo v Brně: 2:15 s
zrychlení z 0 na 200 km/h: 7,3 vteřiny
elasticita ze 130 na 220 km/h: 12 vteřin