Mám za sebou prvních pár metrů od Yamahy v Čestlicích a hned tuhle mršku intenzivně vnímám. Něco mi tu nehraje. Jasně, valím se na velké věci, se kterou musím do zatáček najíždět „jak s náklaďákem“, jsem hodně nízko nad zemí, ruce mám pěkně široko od sebe a pode mnou hučí dvouválec.
Tak co je jinak? Jo, ten dvouválec to je. On jde totiž na čopra překvapivě pěkně do otáček, a přitom neztrácí nic z pověstné síly a charakteru velkých véček. Čím jedu dýl, tím víc to vnímám. Stačí v jakýchkoliv otáčkách otočit heftem a motor se bez řečí roztočí a prostě přidá. Až mi jdou hlavou nekřesťanský myšlenky o menší verzi MT-01 (žeby MT-02?), která by tenhle motor určitě měla mít.
Příjemné překvapení
Dorážím do redakce a marně lovím v šedé kůře mozkové nějaké informace, co je tenhle motor vlastně zač, a proto raději nahlížím do presskitu. Tady se dozvídám, že jde o zcela novou pohonnou jednotku, vzduchem (chválím) chlazené V s úhlem válců 60°. Technickou specialitkou je nerovnoměrný interval zapalování pálící na 300° a 420°, který má za úkol poskytnout jezdci výraznější vibrace (čemuž napomáhá také nepřítomnost vyvažovací hřídele). Ano, čtete správně, doby, kdy se hrálo o co nejnižší vibrace, jsou pryč, u Yamahy se teď tohle dělá v opačném gardu.
Trocha romantiky
O pár hodin později jsem úplně jinde. Ležím u prvního letošního ohně, užívám si praskání a prohlížím si Midnight Stara stojícího opodál a nasvíceného zapadajícím jarním sluncem. Chromy se lesknou, ale tady mě moc nebaví, k tomuhle modernímu stylu mi zrovna nesedí. Co se mi naopak hodně líbí, jsou neobvyklý tvar nádrže a hlavně osmipaprsková kola. To se fakt povedlo. Vše ostatní mě nechává klidným, standard.
Je super, že Yamaha za posledních pár let přešla u cruiserů kompletně k sekundárnímu převodu řemenem. Řetěz mi sem pořád tak nějak neštymuje a kardan je sice fajnově bez údržby, ale zase dělá neplechu za jízdy (i když je pravda, že dnes to už taky není pravidlem). Ale prostě řemen je řemen.
Doráží kamarád Martin a se zájmem hledí na XVS: „Co to je? Nějaká osmnáctka?“ Uvádím jeho omyl na pravou míru, ale pozastavuji se nad tím. Je pravda, že tahle motorka se prostě tváří jako větší objem (což mi potvrzuje později ještě několik podobných omylů od dalších příchozích). „Ale co, beztak zase nějakej plasťák!“ mávne rukou směrem k motorce, a tím naráží na oblíbenou japonskou oblož s materiály, což mě vyhání z oblíbené polohy a nutí poklepat na blatníky. Kdepak, tohle je echtózní železo. Tady Yamaha vyhrála.
Konec poflakování
Všechno dobře dopadlo, les neshořel, buřty se povedly, a tak můžu druhý den čapnout věci a vyrazit za Honzou na focení. Před domem narážím na první problém. Midnight Star nemá na zadní části žádná oka na uchycení gumycuků, a to i přesto, že na spolujezdcových stupačkách jsou, takže by jeden řekl, že s tím počítají. No nic, mažu domů pro batoh a jedu.
Zase mě baví motor, nebyla to haluz. Začínám ale vnímat i ostatní věci. Hodně povedená jsou řidítka, která se sice tváří jako obyčejné vlaštovky, ale díky jejich tvaru a uložení se s motorkou dobře manipuluje i v nulových rychlostech. Další pochvalu zaslouží zrcátka, v těch prostě vidíte půl planety. Trochu bojuju se spojkovou páčkou, která je hodně daleko od heftu. Povoluji ji trochu, ale ani tak to není optimální. Kdybych měl mokré rukavice, asi by mi z ní klouzaly prsty.
Dostávám se za město a konečně můžu nastavit vyšší cestovní rychlost. Tady přichází další překvapení. Moderní čopry posledních let už sice na nefunkční podvozky většinou netrpí, ale tohle je paráda. Je tak akorát vyladěný, aby v klídku vyžehlil díry, kterých je po zimě na silnicích jak much, a na druhou stranu dovolil už po chvilce sžívání prolítnout každou druhou zatáčku s tím líbezným zvukem drhnoucích stupaček. Tedy pardon, vlastně ploten. Ty jsou docela vychytané, mezi kovem a jezdcovou nohou je antivibrační úprava, takže když se jich dotknete, vypadá jejich povrch jako z gelu, což vede k tomu, že z toho „záměrně dosaženého“ vrnění necítíte v nohách téměř nic.
Jo a taky brzdy jsou gut. Zadek standard, hamstnete, flekuje, ale ten předek, mňam. Dvěma prstíky si bez vynaložení velké síly citlivě dávkujete brzdný účinek až do úplného zastavení, které těmhle dvoupístkům taky nedělá problémy.
Dostávám se na dálnici (pro policii dodávám, že samozřejmě německou 🙂 V dlouhých zatáčkách se na nějakých těch nerovnostech motorka trochu houpe, ale to je s takovýmto rozvorem obvyklé. Co mě dost zaráží, že se ručička tachometru zarazí na 150 km/h, jako by tam byl snad nějaký omezovač. Často se mi stává, že mám chuť řadit ještě jeden kvalt nahoru a hle, on už tam žádný není. Rychlost se nakonec vyšplhá lehce přes sto šedesát, ale to už fakt trvá. Na druhou stranu – s čoprem se přece nepospíchá.
Ještě pár poznatků
Ani s palubkou se nemyslelo na cestovatele. Na plechovou nádrž sice tankvak přiděláte, ale pak uvidíte z informací, které vám analogový tachometr, pár ledek a displej s časem, dvěma tripy, odometrem a kilometry najetými na rezervu, úplně kulový. Osobně nejsem moc zastáncem tachometrů na nádrži, dost mi to odvádí pozornost, ale na druhou stranu sem se to opticky hodí.
Převodovka – co dodat, prostě Japonec (a klidně mě proklejte, taky mám rád Ameriky a Evropany, ale tohle prostě tak dobře neumí). Přesná, na čopra jemná, absolutně bez vypadávání kvaltů, s lehce naleznutelným neutrálem z jedna i dva. Řazení můžete provozovat pata-špička, tedy pokud nemáte jako já místo nohou malé ploutve, to vám potom při kopání patou vadí držák bočního stojánku. Takže mi nezbylo nic jiného než řadit normálně špičkou. Ale na druhou stranu s tímhle motorem jsem se této činnosti příliš věnovat nemusel.
Do nádrže se vejde psaných sedmnáct litrů benzinu, což při průměrné spotřebě kolem 7,5 l/100 km, kterou jsem naměřil, znamená dojezd nějakých cca 230 kilometrů.
Tak co? Zvládnul?
Tak vám nevím, mám pocit, že jsem víc věcí na XVS950A Midnight Star nezaznamenal. Vcelku je to dobře fungující čopr menšího objemu, který se může chlubit zajímavým designem a příjemným ovládáním. Pár chyb se najde, ale ve finále jsou určitě vyváženy skvěle fungujícím celkem. Tak asi jo…
Foto: Honza Karásek
